Šíře námětů v graffiti není široká, zejména jde o zpracování textu nebo jen několika písmen v podobě zkratky či názvu třeba kapely nebo určitého hnutí. Textovým obsahem graffiti může být i poezie, verš nebo jen slovní hříčka.
Vedle písma to může být i určitý obraz skutečnosti, dokonce i části města, je možný také piktogram, loga, karikatura, indián atd. Některé náměty jsou volnou nefigurativní tvorbou, směsicí tvarů a barev. Politický obsah mají tato díla výjimečně.
Dílo má zaujmout především tvary a stavbou s propojením znaků, ladností tahů, jasnými barvami, kontrastní hranami, někdy i provedením stínů, obtahů a výplní. Tvary vycházejí z tahů ruky, takže málokdy najdeme delší rovnou přímku, jde většinou jde o oblouky. Někdy je kompozice tak náročná, že pro laika jsou písmena takřka nečitelná. Díla jsou většinou jen dvouprostorová, stínováním se naznačují průniky tvarů.
Technika graffiti
Jak bylo naznačeno, graffiti je tvorba na omítkách, cihlových a betonových stěnách a podobně. Barvy se proto nanášejí hrubším způsobem, v minulosti štětci, štětkami, případně používáním šablon. Dnes se většinou setkáme s nanášením barev spreji s různými typy trysek, ale používají se i fixy a různé zvýrazňovače. Akrylové barvy se nanášené štětcem, latexové pak i válečkem a někdy i s pomocí teleskopické tyče, pokud jde o velkorozměrové díla. Válečkem se vytváří zejména jednobarevná pozadí. Někteří používají i gumoasfaltové barvy. Také jsme již psali o tradičních šablonách. Pokud jsou papírové, stříká se obraz sprejem, ale mohou být i z pevnějších materiálů, přes které je možno vybarvovat plochu štětcem. Šablony si autor většinou připravuje již doma.
Postup tvorby
Pokud nejde jen o podpis či naučenou značku, vytváří si umělec koncepci návrhu doma např. v podobě skici (slangově sketche), a to asi i s ohledem na místo, kde bude tvořit. Pokud jde o oficiální plochu, jde tu asi jen o tvorbu samotnou, v případě nelegálního díla na cizím objektu se u větší děl vytvářejí skupiny, nebo jsou již utvořené. Zde platí rozdělení funkcí, oligarchie maluje a ostatní hlídají, případně podávají barvy. Je třeba si připravit třeba ústupové trasy, krizový plán, jak se zbavit důkazů, připravit si alibi, výmluvy a podobně.
Osobnost sprejera
Sprejeři, tedy tvůrci graffiti, mají mezi sebou určitou strukturu. V některých zemí je graffiti spojeno s činností mafie, u nás tomu snad tak není. Přesto určitá forma tajemství či ilegálnosti v tom je. Přes den normální kluk, ale v noci si vezme bundu s kapucou, do ruky tašku s barvami a jde se „na lov“, tedy kreslit. Jenže v subkultuře si sprejeři vytvořili vlastní pravidla, kde pak mají přiměřený vliv na dění ve skupině. Začínající autor, kterému se říká toy, je pod palbou kritiky zkušených a starších (slangově writer) sprejerů, kteří ale brání své teritorium i styl kresby. Dostat se mezi špičku se však podaří jen někomu, musí se přijmout pravidla a tradice graffiti, pak roky pracovat na vlastní technice, obětovat tomu čas, finance a pak lze získat uznání a přiznání osobitého stylu. Čím je člověk talentovanější, tím má cestu snazší.
Graffiti a současná společnost
Tradičně společnost graffiti vnímá záporně, ale je pravda, že největší rozmach má toto umění za sebou. Asi nováčky odrazuje to, že vše tu již bylo a oni jen papouškují něčí nápady. Spreje jsou poměrně drahé, plochy, kdysi krásné, jsou dnes zevšednělé, ani nelákají s nimi něco dělat. Tvůrci graffiti, kteří to myslí opravdu vážně a jde jim skutečně o umění, dnes spolupracují s vedeními měst, odkud mohou dostat nabídku na výmalbu vybraných ploch, někdy však avšak s regulovaným obsahem. Bávají to podchody pro pěší, štítové stěny obytných domů nebo o technologické stavby či úprava fasády prodejny soukromé firmy či dokonce rodinného domu. Autoři pak svá díla tvoří ve dne, zákonně a mimo nebezpečí. A to je cesta k tomu, aby se jednou o graffiti mohlo začít mluvit kladně, a cesta to bude po tom, kolik škod graffiti v minulosti způsobilo, cesta dlouhá.
Měřítka sprejerů
Laici asi nevnímají to, co se děje kolem graffiti. Ve velkých městech jsou skupiny („crew“), jejímž jménem se její členové projevují, skupina jim dává určitou ochranu. Skupiny také plní sociální roli, vytváří pocit soudržnosti či plní mýtus o bratrství a rodině. Jednotlivé skupiny mezi sebou soutěží, ale i někdy i spolupracují či vedou boj. U výtvarných děl se hodnotí kvalita stylu, čistota provedení, náročnost a také umístění na významném místě. Na nejvyšším stupni hodnocení podle místa jsou dopravní prostředky, zejména letadla, vlaky, metro apod. Tady také platí, že čím mladší kus, tím vyšší hodnocení. Hodnocení probíhá mezi sprejery, veřejnost na to nemá žádný vliv. Autoři děl považují možné tresty uložené soudem za nutné riziko a dopadení policí jako motivaci k vyšší opatrnosti.
Smysl tvorby graffiti
Lidi tvořící graffity lze rozdělit an vandaly a na umělce. Umělci tvoří krásná díla v souladu se zákonem a ta druhá skupina, vandalové, jim jen zbytečně kazí pověst.
Protože jde většinou o díla vandalská, museli na to reagovat i zákonodárci. Škody způsobené nelegálním graffiti jsou ročně do miliónů a někdy ani nejdou opravit, pokud sprejer sáhne na umělecká díla. To se ovšem děje výjimečně.
Samotní sprejeři si často neuvědomují své konání, protože jsou ještě mladí nebo mají pokřivené myšlení. Často se jen chtějí ukázat před děvčaty, jak jsou silní a vybíjejí si své komplexy na prázdných stěnách tělocvičny. Někdy ospravedlňují svou tvorbu tím, že chtějí oživit šeď města, přidat uměleckou hodnotu bílé stěně, a nebo tím, že kdo má na barák, má i na jeho opravu. Na druhou stranu se nelze divit některým, když vidí kolem sebe tolik reklam, že jim už jedna malůvka méně nebo navíc nic neřekne.
Graffiti a zákony
Nelegální tvorba graffiti je samozřejmě za hranou zákona. Pro tvůrce to může být určitý druh sportu a hledání adrenalinu, ale pro majitele to je černá můra. Je však pravdou, že přistihnout sprejera je obtížné, protože pracují zejména v noci a na objektech, které nejsou hlídané. Pomalovat policejní stanici se nikdo neodváží, ale třeba, jak jsme psali, u sportovní haly to již problém není. Takže na toto falešní hrdinství pamatuje náš zákon tím, že v § 228 jde o poškození cizí věci tak, že i při škodě „nikoli nepatrné“ (nejméně 5.000 Kč) může dostat trest odnětím svobody až na jeden rok, dokonce v článku 2 se přímo hovoří o poškození věci postříkáním, pomalováním či popsáním barvou nebo jinou látkou, a to bez omezení výše škody. Stačí tedy jeden „tag“ a je z toho jeden rok, v případě dalších uvedených okolností až na 6 let.
