Povídání o kresbě uhlem se blíží ke konci. Sami vidíte, že nešlo o učení, to bychom si na dva články nedovolili, ale spíše o rady. Dobrá rada nad zlato, říká staré osvědčené pravidlo. Jsme si ale vědomi, že jsou lidé, kteří na rady nedbají a jejich výsledky také mohou podle toho dopadnout.
Ale nemalujme čerta na zeď, věříme, že jste buď tak dobří, že již rady nepotřebujete a pak ani číst tyto články nemusíte, v opačném případě jste se dozvěděli, jakým uhlem kreslit a jak začít s kresbou.
Od kresby uhlem se většinou neočekávají velké detaily, krása uhle je spíše ve valérech a dlouhých liniích, rákosí je takovým pomyslným vzorem. Řekli jsme si o postupu kresby, protože se uhel od tužky, kterou máme všichni jako vzor a základ kresebné techniky, liší v tom, že se uhel na papír nejen nanáší, ale i drobně ulamuje. Proto je také kresba velice náchylná na otěr. Stačí kolikrát neopatrný pohyb rukávu a kresba se nám rozmazává. Proti tomu mám dvojí vcelku snadnou ochranu.
Ochrana při kreslení uhlem
Jak bylo řečeno, kresba se snadno rozmazává. Pokud jsme zvolili postupnou kresbu a tvoříme v celé ploše, máme dvojí řešení. Jednoduše to řešíme tak, že si pod ruku, kterou kreslíme, dáváme tvrdý papír. Pokud není kresba složitá, vcelku to může stačit, protože jsme brzo hotovi. Pokud si budeme ruku podkládat vícekrát, může se ale stát, že se uhel vmáčkne i na spodní stranu ochranného papíru a pak můžeme tyto vtisky vmáčknout i na plochu, kde to nepotřebujeme. Lepší je proto použít kousek plechu. Složitějším řešením je, že si vezmeme kousek prkénka, laťky a podobně, na jedné straně ji trochu podložíme a ve vzniklém prostoru můžeme kresbou volně pohybovat. Síla materiálu by měla bát ale co nejmenší, abychom rukou se nevzdalovali rukou od místa kresby.
Pokud nemáme možnost použít předešlé techniky, můžeme postupovat tak, že budeme kreslit od obrácené strany než je ruka, kterou kreslíme. Uděláme si předem trochu podrobnější přípravnou kresbu tužkou, abychom nemuseli obrysy měnit.
Ochrana hotové kresby
Jak bylo několikrát řečeno, kresba uhlem se velice odličuje od jiných kresebných technik v tom, že uhel na papíru lpí velmi málo, takže se snadno rozmazává, což pomáhá ke kresbě samotné, ale na druhou stranu dává kresbě bez úpravy doslova jepičí život. Je proto potřeba kresbu uhlem fixovat, to znamená uchytit uhel tak, aby se dál nerozmazával. Máme k tomu několik možností. Profesionálům by měla sloužit třeba pastelový fixativ, který se pak nanáší fixírkou. Fixírka je trubička, která se zastrčí do lahvičky a když se na její horní konec ze strany fouká, podtlakem se kapalina dostává trubičkou na její horní okraj, kde se jemně rozprašuje. Zní to jednoduše, ale alespoň zpočátku, než získáme zručnost, ulétávají kapičky značně rozdílné, a ty jsou na kresbě vidět. Fixativa jsou i ve spreji, záleží, jaký druh kupujete.
Fixativy můžeme zakoupit v potřebách pro výtvarníky i ve větších papírnictvích. Pokud se předem rozhodneme v kresbě uhlem pokračovat, určitě se to vyplatí, v opačném případě přeskočte na další odstavec.
Pokud kreslíme uhlem bez přípravy nebo jen „na zkoušku“, máme jednu velice snadnou pomoc, nejjednodušším fixačním prostředkem je totiž lak na vlasy ve spreji.
Postup fixování
Ať se rozhodneme pro jakoukoliv fixovací techniku, měli bychom si to předem vyzkoušet. Existují také speciální fixativy určené pro umělce. Ovšem pracovat s fixírkou je trochu náročné a chce to zkušenost, Vyzkoušejte si vše předem, abyste si své dílo nepoškodili.
Kresbu můžeme fixovat plošně, tedy celý obrázek přejedeme shora dolu a pak od jedné strany k druhé. Složitější fixace počítá s tím, že tmavší kresbu je potřeba fixovat více a obráceně. Proto patřičné části fixujeme ve více vrstvách. Kresba také větší vrstvou ztmavne, takže obrázek získá větší hloubku.
Pár rad na závěr
Pokud nemáme k fixativu fixírku, můžeme použít jemný štětec. Tím ale můžeme kresbu rozmazat, pokud budeme jezdit od jedné strany k druhé, tak raději začněme o nejtmavších částí a fixujeme podle obrysů. Nakonec přejedeme celou kresbu od jedné strany k druhé, ne opačně, a od shora dolu, opět jen jedním směrem.
Máme-li jemnější či slabší papír, můžeme prvotní fixování udělat z druhé strany kresby. Pak se nám již nebude tolik rozmazávat. Fixování je malá „chemie“, proto musíme počítat s tím, že na různých površích fixativ ulpí různě, proto máme-li kresbu plnou otisků palců a dalších prstů, bude každý po fixování vidět. Kresba se pak jistě bude líbit kriminalistům, nám i jiným divákům již méně. Buďme proto velice opatrní, myjme si často ruce nebo použijeme jemné rukavice, než se naučíme po kresbě nezanechávat otisky.
Na závěr asi nemusíme připomínat, že v zafixované kresbě již nelze nic měnit. A my věříme, že nic měnit nebudete muset a budete s kresbou spokojeni a vaše okolí nadšeno.
