Markéta o sobě uvádí – Jsem patriotka města Frýdku-Místku, malující obrazy z Beskyd. Duši svého města a hor se snažím přenést na plátno ve vší své divokosti, které mohou barvy nabídnout… S ní a o ní je tento rozhovor.
Řekněte čtenářům do začátku tohoto rozhovoru něco o sobě.
Zdravím všechny milovníky umění. Jak již zmiňuji v úvodu, jsem rodačka Frýdku-Místku, města pod horami Beskyd, ve kterém žiji a tvořím. Je mi 34 let, jsem vdaná a mám dvě malé děti. Mám vystudované učitelství výtvarné výchovy pro umělecké školy na Ostravské univerzitě. Maluji akrylem na plátno městský urbanismus a převážně beskydské kopce. Z namalovaných motivů necháváme ve spolupráci s místním knihkupectvím Kapitola vyrábět doprovodný sortiment, jako například plátěné tašky, pohlednice nebo již tradiční kalendář. Jsem také členkou Spolku výtvarníků Rosenfeld, se kterým provozujeme v našem městě Veřejný malířský ateliér. Letos poprvé jsem se také účastnila OpenArt festu v Praze.
Kdy jste začala malovat a co Vám malování přináší?
Jako velká část výtvarníků maluji od malička. Přivydělávala jsem si hlavně malbou dekorací na zeď nebo kresbou portrétů a zdobením nádobí. Pořád jsem v tom ale spíš nacházela mechanickou práci, než uspokojení. Průlom nastal až v r. 2020, kdy jsem malbou jedné naší malebné uličky ve Frýdku objevila svůj dnes už typický ,,rukopis“ . Od té doby se prakticky nezastavím. Malování mi přináší radost, uspokojení a především odpočinek. Malba je pro mě velmi meditativní činností.
Co přesně přinášejí vaše stránky „ŽiVýtvor- Malba na zeď, malování na zakázku “?
Zájemci na mých stránkách vidí nejen hotová díla. Mají také možnost nahlédnout do procesu tvorby, získají přehled o nejnovějších produktech, které z maleb vytvářím a také je to prostředek vzájemné komunikace. Ta je na tom všem nejpříjemnější :). Aktivní jsem také na instagramu pod jménem @zivytvormaluje.
Co k malování potřebujete?
Nepotřebuji nic zvláštního. Stojan, plátna, štětce a kvalitní barvy. Ráda během tvorby poslouchám audioknihy, rozhovory na různá témata nebo využiji čas ke vzdělávání v oblastech, které mě aktuálně zajímají. Nejčastěji je to seberozvoj, psychologie, moderní pedagogika nebo třeba permakultura :). Někdy mám však chuť na úplné ticho a nechat se jenom tak unášet myšlenkovým proudem.
Co Vás inspiruje?
Hlavně motivy přírody. Na tom, co dokáže světlo a stín vytvořit v krajině, je něco až mystického. Dobrým inspiračním zdrojem je pro mě také zahrada s nabídkou široké palety barev nebo různá městská zákoutí a jejich hmatatelný genius loci.
Jaké emoce nebo poselství se snažíte ve svých dílech zprostředkovat?
Věřím, že nálada, jakou má člověk u malování, se do výsledku otiskne. Proto potřebuji, aby mě tvorba bavila a přinášela mi především radost. Potom mohu tu radost předat zákazníkovi skrz obraz a vysílat mu ji tak po dlouhá léta. A poselství? Třeba že krajina není mrtvý motiv a dá se namalovat neotřelým způsobem. 🙂
Jaký je váš nejoblíbenější výtvarný styl a proč?
Spíš bych to nazvala uměleckým směrem. Inspirativní mi přijde kubismus nebo fauvismus. Ve své době to bylo něco zcela nového a mnohými nepochopitelného či dokonce zatracovaného. Přesto, i když se laika zeptáte na nějaký umělecký směr, kubismus bude patřit mezi to první, co vám vytane na mysli. Podle mě je tohle důkazem, že si lidé pamatují ne nejlepší věci, ale především ty odlišné. Spojuje se mi to s příslovím ,, Jen mrtvé ryby plavou s proudem“. A naprosto s ním souzním 🙂
Když začínáte nový obraz, máte jasnou představu, co chcete vytvořit, nebo necháváte dílo postupně vznikat spontánně?
Maluji hlavně na zakázku, proto pracuji podle předlohy. V mém případě je to fotografie žádaného místa, kterou si různě upravuji, dokud nejsem spokojená s kompozicí a barevností. Spontánní je potom používání barev a různé vykřikování a potlačování perspektivy, které řeším až při samotném procesu. Žádné skici předem si nedělám.
Existuje nějaký výtvarný směr nebo technika, kterou byste si v budoucnu ráda více osvojila nebo prozkoumala?
Ráda bych do budoucna rozšířila své motivy například o akt nebo zátiší. Zajímalo by mě, kam mě to s mým vnímáním barev a perspektivy pustí :). Taky bych si chtěla osvojit olejomalbu, zatím jsem neměla příliš příležitostí ji pořádně prozkoumat.
Jak vnímáte význam barev ve své tvorbě? Pracujete s nějakými konkrétními barevnými paletami, které pro vás mají speciální význam?
Barvy mají v mé tvorbě význam zásadní. Jak už jsem řekla, potlačuji perspektivu, takže barvy jsou vlastně to jediné, podle čeho se na předloze orientuji. Jsem krátkozraká, a pokud mám pocit, že mám tendence se zabývat zbytečnými detaily, sundávám brýle a hned se vyjeví to podstatné. Ráda míchám hnědou barvu s modrou, což dodává obrazu větší hloubku než čistá černá. Také prakticky nestínuji, objemu a prostoru se snažím dosáhnout kladením barev vedle sebe. Pointilisté toho dosahovali pomocí barevných bodů, já používám spíš širší tahy. Pořád se učím.
Jaký je váš postoj k prodeji umění? Jaká je podle vás role umělce v dnešním tržním prostředí?
Nevidím na prodeji umění nic špatného, prodávalo se nebo tvořilo na zakázku už ve starověku. Každý výtvarník si své dílo ohodnotí sám podle sebe. Není na to vyloženě klíč. Rolí umělce, aby se ujal v tržním prostředí, podle mě je, se opravdu odlišit od ostatních. Být v té džungli všemožných stylů, motivů a technik, rozpoznatelný. Tak to funguje alespoň mně.
Myslíte si, že je důležité mít své umělecké vzory? Pokud ano, kdo jsou ti vaši a jak vás inspirovali?
Myslím si, že je dobré mít všeobecný rozhled v dějinách výtvarné kultury, aby se člověk měl od čeho odpíchnout. Mně potom inspirují všichni ti, kteří něčím vybočovali a posunuli tak ve své době v umění hranice. Ze starých mistrů to pro mě byl pochopitelně Da Vinci nebo Bosch, později Vermeer Van Delft, Van Gogh, Mattise, Lautrec, Gauguin, Picasso, Dalí, Kahlo či Marcel Duchamp… z českých vod ráda vyjmenuji Kupku, Zrzavého, Štýrského s Toyen, Kubištu nebo Josefa Čapka. Ze současných umělců velmi obdivuji Pavla Čecha, v jeho tvorbě cítím velký přesah a přijde mi opravdu geniální. Sleduji také tatérskou scénu, vyhrává u mě Ondrash nebo Bocca. Věřím, že se tito talentovaní lidé zapíšou do dějin.
Jaký je váš největší umělecký sen nebo cíl, který byste chtěla dosáhnout?
Chtěla jsem tvořit pro radost sobě i lidem a přeměnit svého koníčka v obživu. Mám to štěstí, že se mi to částečně podařilo a jsem za to velmi vděčná. Ale líbilo by se mi, kdyby můj obraz visel třeba na Pražském hradě 🙂
Máte nějaké oblíbené místo nebo prostředí, kde nejraději tvoříte? Jaký vliv na vás má okolí při malování?
Mám doma malý ateliér, který je od stropu dolů vyzdoben starými rámy, květinami, obrazy mých oblíbenců nebo dětí 🙂 . Vládne tam trochu chaos, ve kterém se samozřejmě vyznám jenom já 🙂 . Také jednou týdně tvořím ve Veřejném malířském ateliéru, který spravujeme se Spolkem Rosenfeld. Docházejí do něj lidé, ovládající širokou škálu výtvarných technik a stylů a jsme si všichni navzájem velkou inspirací.
Jaký máte názor na aktuální trendy ve výtvarném umění? Snažíte se trendům přizpůsobit, nebo jdete raději vlastní cestou?
Abych pravdu řekla, musím se do toho znovu trochu dostat, protože jsem dlouho na rodičovské dovolené a moc jsem současné trendy nestíhala sledovat. Ale přijde mi, že velkým trendem současné doby je vytvářet ze svých obrazů ,,merch“. Hodně umělců tiskne svá díla na všechno možné, od kalendářů a triček přes čepice a hrnky po ponožky. Nevidím na tom nic špatného, dílo se tak dostane do povědomí širšího publika, je dostupné, a pokud se chcete živit uměním, až na výjimky je to dneska skoro nevyhnutelné. Všem, kteří tohle dělat nemusí a přesto se uživí, ze srdce gratuluji a smekám. Problém vidím v té hranici, tu má každý jinde. Ta moje končí asi někde u těch triček 🙂
Myslíte si, že talent je vrozený, nebo může být vyvinut s praxí a odhodláním?
Myslím, že obojí. Když mám nějaký kurz, tahle otázka padne vždycky. Ukazuji to na příkladu tanečnic. Obě začnou v šesti letech, Anna má talent od přírody, je ohebná, přirozeně cítí rytmus a hudbu. Bára na sobě musí makat, rytmus jí trochu dělá problém, musí hodně cvičit, aby zvýšila svou kondici. Ve dvaceti jsou obě špičkové baletky, kolegyně v divadle. Jsou na stejné úrovni, akorát Anna se k cíli doslova protančila bez větších potíží a Bára pro tu roli musela roky potit krev. Řekla bych, že s výtvarným uměním je to stejné, ale samozřejmě ten talentovanější člověk má lepší pozici.
Jak se vyrovnáváte s tvořivou blokací nebo okamžiky, kdy inspirace není na dosah? Máte nějaké techniky nebo rituály, které vám pomáhají znovu nalézt vaši kreativní cestu?
Dát si od toho na čas pokoj… Být co nejvíc venku, v přírodě, věnovat se něčemu úplně jinému a být sama se sebou. Rýpu se v zahradě a taky už večer nepracuji a věnuji se třeba četbě. A hlavně moje rodina. Ta je mi lékem úplně na všechno. Pak se to odblokuje docela snadno 🙂
Jaké reakce dostáváte od lidí, kteří vidí vaše díla? Existuje nějaký okamžik nebo komentář od někoho, který pro vás byl zvlášť odměňující
nebo inspirativní?
Asi mám štěstí na lidi, ale dostávám většinou opravdu krásné reakce. Na výstavách mám nejradši takové to zamyšlené mlčení s úsměvem na rtech nebo spontánní vzdechy 🙂 . To mě vždy odzbrojí.
Vystavujete svá díla a kde aktuálně?
Na konci října jsem byla na OpenArt festu v Praze, pravidelně se účastním akce Beskydský Montmartre a obrazy mám vystaveny v rámci stálé expozice v našem Veřejném malířském ateliéru na Třídě T. G. M. ve Frýdku-Místku. Samostatné výstavy moc často nepořádám, protože maluji na zakázku a obrazy se u mě moc neohřejí. Ale párkrát se to povedlo a vernisáž je potom velká akce plná příjemných i překvapivých setkání.
Chcete něco vzkázat čtenářům časopisu Grafickekresleni.cz?
Pokud jste dočetli až sem, tak klobouk dolů před Vaší výdrží a pokud váháte, jestli začít malovat nebo nabízet své obrazy lidem, tak už, prosím, neváhejte. Nemáte co ztratit. Život je na nějaké váhání krátký :). Krásné dny všem! Markéta
