Ten, kdo má jako zálibu kreslení, je většinou ve svém okolí výjimkou, ale když se dá do nějakého spolku, zjistí, že lidí s podobným koníčkem je poměrně mnoho. Tak se sejdou, sednou si kolem stolu, na kterém leží nějaké zátiší či jen deštník, a kreslí. Výsledky jsou samozřejmě rozdílné podle talentu a zkušenosti a lehkosti ruky.
V konečném důsledku většinou se ale všichni snaží o realitu. Takže zjistíme, že tu sedí 100 procent realistů. Jsme ale schopni se nějak od nich odlišit, má být realita cílem našeho výtvarného díla?
Realita versus nerealita
Položená otázka může být položena třeba odborněji – figurální vers. nefigurální a podobně. Pro zápornou stranu čeština těžko hledá vlastní výraz, a tak se používá jen zápor. Na druhou stranu není vše, co nenamalujeme podle skutečnosti nerealitou, i fikce může být realistická, třeba sci-fi, pravěk, ale vymýšlet si můžeme kdeco, kytky, krajiny atd.
Teorie námětu
To vše, o čem zatím bylo psáno, je jen otázka námětu. Námět je to základní, co v díle řešíme a jako diváci vidíme. Někteří se zaměřujeme jen na určitá témata, portréty, krajinu, hrady, zátiší a můžeme pokračovat. Takže první možností, jak se odlišit, jsou náměty. Můžeme se v tomto směru zaměřit na něco, co jiní opomíjejí. Máme veliké možnosti v přírodě živé i neživé, v lidských činnostech a výrobcích, máme tu vesmír, budoucnost i minulost. Vyberme si ale námět, který nám něco přinese, nejen lehkost do ruky, ale i poznání. Totiž bez poznání nemůžeme pochopit hloubku věci, smysl mnohých úkazů a řád, který se danému námětu pojí. Kresby přírody vytvářené bez jejího pochopení jsou jen omalovánkami.
Realizace námětu
Když si kresbu rozdělíme podle pater, v prvním bude realita. Je to pro mnoho výtvarníků cíl, kterého více či méně dosáhnou. Ale překročit tuto hranici se však odváží již jen někteří, ostatně tak tomu je i v jiných lidských činnostech. A přitom, pokud zůstaneme u kresby, stačí tak málo, umět kreslit, tedy dosáhnout určitého stupně reality, a mít k tomu odvahu. Tak se dostáváme do úrovně, kdy si realitu vytváříme jiným způsobem, ale ta stále zůstává realitou. Abychom nechodili dlouho kolem horké kaše, jmenujme třeba Giuseppe Arcimbolda, který byl vynikajícím portrétistou, že dokázal portréty vytvářet k rostlinných motivů, jako je ovoce, zelenina, listí, dřevo a podobně. Pokud by takový námět zkusil ten, kdo neumí malovat dokonale realisticky, byla by to plácanina, asi najdeme těžko jiný výraz. Samozřejmě nenutíme nikoho se pouštět do takových komponovaných portrétů, ale můžeme zkusit kreslit krajinu za pomocí různého listí nebo částí lidského těla či ptačího peří.
Práce s námětem
Další úrovní výtvarné práce, myslíme tím kreslení, může být práce s námětem. Představte si postavu nebo zátiší s ovocem na míse, které chceme kreslit. To přeci lze vytvořit jako celek, ale i analyticky, kdy každý jednotlivý předmět rozebereme z několika stran. Tím samozřejmě popřeme třeba perspektivu. Věci můžeme zpracovávat v určitém systému či podle různých symetrií, v různých souvislostech.
Asi se to zdá čtenáři složité, takže přejděme k něčemu jednoduššímu. Můžeme tvořit obrázky realistické, ale s fiktivními náměty, třeba různě zpracovávané šachovnice s groteskními figurkami, přesložité křižovatky s různými pohybujícími se předměty, spletence větví a kořenů a můžeme pokračovat.
