Týna Fulínová je talentovaná malířka jejímž sloganem je obrazy od srdce. Zabývá se malbou obrazů, maluje převážně akrylovými barvami, teď aktuálně ji neskutečně nadchly olejové barvy, o kterých roky jen mluvila a mluvila a až teď se do nich pustila.
S ní a o ní je tento rozhovor.
Řekněte čtenářům do začátku tohoto rozhovoru něco o sobě.
Zdravím všechny čtenáře.
Chtěla bych hlavně Vám poděkovat za možnost tohoto rozhovoru.
Kdy jste začala malovat a co Vám malování přináší?
Dá se říct, že jsem se se štětcem v ruce už narodila. Pocházím z rodiny kde se toto dědí celá pokolení, maluje moje maminka, maloval dědeček, pradědeček taky a tak bych mohla pokračovat. Malovala jsem od malinka, jako malá jsem byla hodně živé dítě a tohle byla jediná činnost u které jsem vydržela trpělivě sedět i celé noci. Dříve jsem kreslila a malovala převážně pro rodinu, přátelé a známé. Na popud naší kamarádky jsem se do toho vrhla po hlavě a začala nabízet moji tvorbu i veřejnosti. Nejdříve jsem začínala portréty na zakázku podle fotografie, nyní jsem postupně dospěla k tomu že malba jako taková mě naplňuje víc. Přináší mi to pocit svobody, je to pro mě takový můj svět kde jsem jen já a barvy.
Co pro vás znamená „obrazy od srdce“? Jak se tento slogan odráží ve vašem tvůrčím procesu?
Maluju obrazy podle intuice, podle toho co mě napadne a jak to cítím.
Vkládám do obrazu svou fantazii, myšlenky a tím i kus sebe. Ráda maluju obrazy tak, jak mi to přijde pod ruku, řídím se tím co je pro mě přirozené, proto slogan „obrazy od srdce“.
Co k malování potřebujete?
Aktuálně barvy, štětce a plátno. Vystačím si ale i s tužkou a papírem. Zároveň se ale nebráním tomu abych zkoušela i nové věci.
Co Vás inspiruje?
Asi člověk jako takový. Nedělá mi problém malovat krajiny, zvířata a jiné věci. Nicméně člověk jako takový je pro mě asi tou největší inspirací. Myslím si že namalovat člověka v jeho přirozenosti, bez obalu, je to nejsložitější co může být, zároveň mám ráda výzvy a u tohoto tématu je nespočet možností do čeho se jde vrhnout po hlavě.
Jaký je váš nejoblíbenější výtvarný styl a proč?
Nejvíc je to akrylová malba, kdy používám hodně často strukturu, líbí se mi když je obraz plastický a tím originálnější a dělá ho to neobyčejným. V poslední době jsem si zamilovala olejové barvy, o kterých jsem roky jen mluvila. Olejomalby budou nyní také na mém seznamu. Líbí se mi to množství možností které nabízí a jak se s nimi lze na platně projevit.
Když začínáte nový obraz, máte jasnou představu, co chcete vytvořit, nebo necháváte dílo postupně vznikat spontánně?
Někdy mám představu jak obraz bude vypadat, dost často je finální výsledek jiný protože se v průběhu malby nechám unést fantazií a napadne mě spousta dalších věcí.
Taky se stává že představu nemám vůbec žádnou, ale mám nutkání malovat, v tom případě vezmu barvy a prostě jen tak začnu a nechávám to osudu.
Existuje nějaký výtvarný směr nebo technika, kterou byste si v budoucnu ráda více osvojila nebo prozkoumala?
Určitě ta olejomalba, to je pro mě teďka takový další favorit ve kterém se chci zdokonalovat.
Jak vnímáte význam barev ve své tvorbě? Pracujete s nějakými konkrétními barevnými paletami, které pro vás mají speciální význam?
Mám ráda kontrasty a metalické barvy, které obrazu dodají ještě větší živost. Ve směs ale používám všechny barvy.
Jaký je váš postoj k prodeji umění? Jaká je podle vás role umělce v dnešním tržním prostředí?
Můj pohled na toto je takový, že každý umělec má svou cenu, každý musí usoudit sám, jak moc si své dílo cení. Společnost je různorodá, někteří roli umělce neberou moc vážně a někteří by naopak za umělecké dílo platili zlatem. V tomhle ohledu si myslím že hodně záleží k jaké části společnosti se díla umělce dostanou a od toho se pak odvíjí další děj.
Myslíte si, že je důležité mít své umělecké vzory? Pokud ano, kdo jsou ti vaši a jak vás inspirovali?
Podle mě má každý nějaký vzor, ke kterému tíhne, který ho svou tvorbou nějak ovlivňuje a od kterého si bere nějaké poznatky. Já sama jsem si opravdu hodně zamilovala obrazy Petra Poláška. Jeho propracování barev, kompozice a originalita to je to co mě nejvíc zaujalo. Dle mého názoru je pan Polášek opravdu špička.
Jaký je váš největší umělecký sen nebo cíl, který byste chtěla dosáhnout?
Už od malička jsem říkala že bych jednou chtěla být malířka a vystavovat svá díla.
Kdysi jsem svému dědečkovi když maloval řekla :“Jednou bych chtěla malovat jako ty.“ Na to mi odpověděl :“Všechno přichází časem a zkušenostmi v životě.“
Dneska musím říct, že měl pravdu a něco na tom určitě bude. Nikdy člověk neví co všechno ho může potkat.
Máte nějaké oblíbené místo nebo prostředí, kde nejraději tvoříte? Jaký vliv na vás má okolí při malování?
Teďka je mé prostředí na malování můj provizorní ateliér. Je to místo kam se schovám a jsem ve svém světě. Já sama o sobě vím že nemůžu malovat v úplném tichu, vždy jedině se sluchátkama a dobrou hudbou, o to líp se pak dokážu soustředit.
Jaký máte názor na aktuální trendy ve výtvarném umění? Snažíte se trendům přizpůsobit, nebo jdete raději vlastní cestou?
No, záleží jak se to vezme, jak jsem již psala, mám svůj vzor, tak jako každý jiný a společnost je různorodá. Na trendy však nekoukám. Řídím se tím, co a jak, sama chci malovat, k čemu mě to táhne. Toto beru jako takovou svoji přednost, plout proti proudu.
K mému podivu je právě ta moje přednost to, co se lidem líbí a díky čemu mám spoustu obdivovatelů.
Myslíte si, že talent je vrozený, nebo může být vyvinut s praxí a odhodláním?
Myslím si že minimálně částečně se s nějakými vlohy člověk musí narodit, aby to mohl vytáhnout k úplné dokonalosti. Někdo má myšlení a ruce přizpůsobené na vnímání uměleckého směru, jiný má nadání v něčem jiném. Určitě ale nevylučuji že se člověk nemůže časem sám naučit malovat. Bude to ale vyžadovat spoustu času a hodně trpělivosti.
Jak se vyrovnáváte s tvořivou blokací nebo okamžiky, kdy inspirace není na dosah? Máte nějaké techniky nebo rituály, které vám pomáhají znovu nalézt vaši kreativní cestu?
Odjakživa jsem měla hodně živou fantazii, takže i když nemám žádnou představu, tak jdu, vezmu si sluchátka, začnu a něco se vyklube.
Jaké reakce dostáváte od lidí, kteří vidí vaše díla? Existuje nějaký okamžik nebo komentář od někoho, který pro vás byl zvlášť odměňující
nebo inspirativní?
Reakce mám kladné, překvapené. Protože až donedávna to, že maluju, moc lidí veřejně nevědělo. Překvapené reakce jsou hodně v těch chvílích, když namaluju člověka v jeho nejpřirozenější podobě. Přijde mi že v dnešní době moc nevidím, že by někdo maloval nahou osobu, přitom lidské tělo je ve své podstatě nejdokonalejší a má tisíce podob a zaslouží si být zvěčněno na plátně, tak jako se to dělalo kdysi dávno. Na klasické obrazy, kdy namaluji například krajinu mám spoustu kladných reakcí. Nejvíce inspirativní komentář asi nemám, je jich tolik, že nevím který bych vybrala. Ve směs mi ale spousta lidí píše že obdivují můj talent, že nechápou kde se to ve mě vzalo. Píší mi „Jen tak dál“ nebo „Určitě s tím nepřestávej“. Tohle je asi ta největší odměna co může být, vidět za kusem práce to nadšení od okolí a odezvu která vás nabudí a dá vám spousta další pozitivní energie v tom pokračovat. Bonus je určitě i to že průběžně dostávám nabídky na různé spolupráce.
Vystavujete svá díla a kde aktuálně?
Svá díla aktuálně nikde nevystavuji. Přelom srpna a září jsem dostala nabídku na výstavu, takže teďka se snažím pracovat na obrazech které by mohly být vystaveny. Tak uvidíme kdy a kde se co ukáže.
Pokud ale někdo z čtenářů chce vidět moje přibývající díla dřív, než budou někde vystaveny, možnost určitě mají.
Buď můžou juknout na moje webové stránky
fk-art.webnode.cz nebo mě najdou i na Facebooku pod názvem FK Art nebo Týna Fulínová
Chcete něco vzkázat čtenářům časopisu Grafickekresleni.cz?
Určitě to, že nic není nemožné a pokud si něčím nejste jistí a váháte, tak nejdřív vyzkoušejte všechny možnosti jak se ke svému cíli dopracovat. Nikdy člověk neví kam ho vítr zavane a co se bude dít.
Přeju všem spoustu splněných snů a budu se těšit, že se někdy s nějakým čtenářem při nějaké příležitosti třeba i potkám osobně.
Díky za rozhovor a těším se na naší spolupráci nad stránkami
Grafickekresleni.cz – Zdeněk Jindra
