V prvním dílu jsme si povídali jen teoreticky, dospěli jsme k tomu, že máme uhly a papír. Tak co dál?
Začátky jsou těžké
Kresba uhlem je sice podobná jinému kreslení, zejména tužkou, ale jsou tu rozdíly. Uhlem nanesená vrstva není homogenní, je mnohem silnější a nelpí úplně na podložce. Proto kresba uhlem vyžaduje buď mnohem větší pečlivost nebo rychlost. Když začínáme kreslit uhlem, nepouštějme se do složitých námětů. Nejprve bychom si měli vyzkoušet možnosti uhlu. Zkusme proto nakreslit něco jako muší křídla. Nepravidelnou mřížku a každé oddělení s jiným odstínem. Můžeme si pohrát se stínováním každé buňky tak, že bude nejsvětlejší nebo nejtmavější v bodu uprostřed každé buňky. Na závěr nám vznikne zajímavá nefigurální kresba, se kterou i můžeme hrát velmi dlouho, vytvářej její obměny a postupně ji přeměňovat v určité tvary, třeba listy stromů podobně.
Kresba podle skutečnosti
Ať si již zvolíme námět jakýkoliv, zpočátku by opravdu neměl být náročný, jednoduché zátiší, dům a podobně, měli bychom postupovat tak, aby byl obrázek pokud možno dokonalý. Dokonalost není jen ve vynikající technice, ale i v dalších aspektech. Ty jsou pro mnohé další umělecké obory společné (fotografie, malba, grafika, vitráže aj.), a to je třeba kompozice. To je velké téma, takže se mu věnovat tady nebudeme, ale jde o to, aby kresba byla vyvážená. Když například malujeme zátiší, nebo nějaký předmět, měla by se jeho osa blížit ose celého výkresu. Proto si před tím, nevezmeme uhle do ruky, jemně kompozici budoucí kresby rukou načrtneme. K tomu by mám měla sloužit co nejměkčí tužka a velmi lehká ruka.
Začátky kresby
Máme-li již model či předlohu před námi, načrtli jsme si její tvar na kresbě, začněme opatrně a jemně nejměkčími uhly. Postup další může být podobný tomu, jak jsme se učili postupu kresby tužkou. Od hrubých rysů celé kresby postupně pokračovat k nejjemnějším detailům. Tahle věta asi říká vše a když ji budeme dodržovat, mohou z nás být noví Leonardové da Vinci. Ale jednoduché to tak samozřejmě není. Druhou možností je, pokud jsme si kresbu opravdu pečlivě a naskicovali a již nebudeme v žádném případě jednotlivé části měnit, že si obrázek dílčím způsobem rozdělíme a každou část vypracujeme až do úplnosti. Někdo tomu říká sekvenční kresba, ale my můžeme kreslit jakoukoliv část bez momentální návaznosti. Je to vlastně obdobné, jako když jsme na začátku kreslili buňky.
Kreslení podle fotografie
Někteří výtvarníci, a dokonce i profesionálové, se uchylují v rámci podbízivosti a možnosti získat finanční prostředky k tomu, že kreslí portréty podle fotografií. Je to jedna z možností, jak malovat portrét pro vzdáleného člověka, ale fotografie a kresba jsou úplně jiné výtvarné techniky. A jen opravdový mistr dokáže nakreslit portrét podle fotografie tak, aby vypadal živě a měl svou psychologickou hloubku. To je ostatně problém kresby tužkou i dalších technik. Kresba uhlem by měla být především dynamická. Uhel nám dovoluje energické tahy, rozmazávání stínů umožňuje rychlé zachycení situace. A to podle fotografie nikdy nedosáhneme.
Kdy kreslit uhlem
Jedna ze zásad umění je čistota materiálu. Asi většina čtenářů tohle čte, resp. slyší poprvé, ale jde o to, že co je sádra, měla by být sádrou, co je tempera temperou a samozřejmě co je uhel uhlem. Jak bylo v předcházejících řádcích řečeno, uhle se nejlépe hodí pro rychlé zaznamenání nějaké situace a i když s ním zkušení kreslíři dokáží vytvářet dokonalé kresby, není to úplně vhodné pro uhel. Ten sice pomáhá k rychlejšímu a snadnějšímu vytváření větších ploch s měnící se intenzitou, ale když chce někdo kreslit jako černobílá fotografie, je lepší použít kombinací nebo tužek různých tvrdostí.
Co nám dá uhel
Vrcholným sportovcům doporučuje mít nějaký vedlejší sport, to samé platí pro hudebníky, ale i kreslíře. Umění dalších technik nám pomůže překonat určité bariéry, ať jsou již psychické nebo dovednostní, najdeme nové cesty. Uhel nám pomůže především získat lehkost a rychlost. Musíme s ním však kreslit tak, jak se s uhlem může a mělo by. Tahy, stíny, jako bychom chtěli zachytit kouzlo okamžiku, zachytit pohyb. Kresleme uhlem proto volně, táhlé tahy, klidně občas sáhněme vedle. Kresba uhlem tak dostane úplně jiný charakter.
Po všem, co bylo napsáno, je jasné, že uhel je nejlepší technikou pro ty, kteří se ještě bojí detailů, které umožňuje tužka, ale raději vsadí na tahy po papíře, dynamiku a pohyb, a klidně se pustí do zpracování velkých ploch, třeba balící papír. Vyzdobit si stěny klubu tančícími postavami nejde ani kreslit jinak, než uhlem.
