S Lenou Bay proběhl již na Grafickekresleni.cz jeden zajímavý rozhovor
skoro již před dvěma lety (k dispozici na tomto odkazu), ale její tvorba je tak originální a zajímavá, že další rozhovor se znovu nabízí.
S ní a o ní je tento dnešní rozhovor.
Řekněte čtenářům do začátku tohoto rozhovoru něco dalšího o sobě. Jaký je váš aktuální život?
Můj život je teď hodně nabitý prací, maluji každý den, někdy i dlouhé hodiny v kuse, jindy jen mezi vším ostatním. Starám se o rodinu, takže je to pořád trochu chaos, ale snažím se to brát s lehkostí. Je to vlastně jedno z nejlepších období mého života.😊
Co vám přinesl předchozí rozhovor na Grafickekresleni.cz a co se od té doby změnilo?
Předchozí rozhovor mě doslova nakopl. Přibylo obrazů, zkušeností i odvahy pouštět se do větších projektů. Začala jsem vnímat svět jinak, víc do hloubky. Každý obraz teď opravdu žiju, není to jen tvorba, ale spíše cesta poznání.
Když přecházíte od hudby k malbě, jak se změnil váš způsob vyjadřování? Co se z hudebního světa promítá do vašich obrazů?
Hudba mě hodně formovala, řeším atmosféru, detaily, emoce. U obrazů je to podobné: zkoumám, jestli „dýchají“, mají správnou náladu. Často se stane, že obraz skončí jinak, než jsem plánovala, ale nakonec to k tomu patří.
Co hudební tvorba? Jak to probíhá a jak se daří zde?
Naposledy jsem pracovala na písni „Silence“ s umělci z USA Andrewem Tylerem a Lukasem Royem. Byla to krásná spolupráce přes oceán a ukázala mi, jak hudba dokáže spojit lidi, kteří se nikdy nepotkali.
Od té doby na hudbu moc času nezbývá, ale určitě se k ní budu vracet. Hudba si prostě vždycky najde cestu zpátky ke mně.
Vyprávěla jste, že inspiraci nacházíte v přírodě a chytrých motivů, které přinášejí radost. Můžete popsat konkrétní situaci, kdy vás příroda “oslovila” obrázkem a vy jste ho převedla na plátno?
Příroda mi hlavně dodává energii a pomáhá mi pročistit si hlavu, takže pak mohu tvořit s čistým štítem. Nejde mi ale o přímé malování konkrétních scén, to nechávám jiným umělcům, kteří se na tento styl zaměřují. Nejvíce mě však oslovuje moře, oceány a majáky.
Tyto motivy ke mně opravdu promlouvají, například v obrazech „Světlo na obzoru“ a „Laskavé oko přítele“.
„Světlo na obzoru“ pro mě symbolizuje odvahu jít dál, i když nevíme, kam přesně nás cesta zavede. Připomíná mi, že i v nejistotě může být naděje.
„Laskavé oko přítele“ zachycuje dítě, které po dlouhé a nebezpečné cestě dorazilo k majáku – symbolu naděje a bezpečí. Dítě s medvídkem představuje nevinnost a vytrvalost, maják pak laskavé světlo, které nás vede, když ztratíme směr.
Tyto obrazy k sobě neodmyslitelně patří a tvoří společný příběh.
Co považujete za svůj největší umělecký pokus do této chvíle – a proč? Na co jste nejvíce hrdá a co byste chtěla vylepšit?
Asi to, že jsem dokázala proměnit své sny v realitu a začít se živit tím, co mě opravdu baví a kým skutečně jsem. Pořád se učím nové věci, chci zdokonalovat svou techniku a posouvat témata dál. Prostě být stále lepší v tom, co dělám.
Váš tvůrčí proces začíná náčrtem, pokračuje hrou s barvami a stíny. Jak se rozhodujete, kdy je obraz “hotový”? Míváte moment, kdy víte, že už nic nepřidáte?
Myslím, že obraz nikdy není „absolutně hotový“ ve smyslu, že by už se na něm nedalo nic změnit. Umění je do určité míry nekonečný proces. Pro mě je hotový tehdy, když cítím, že už dál nic přidávat nepotřebuji a dokážu se s ním rozloučit a pustit ho ven do světa.
V minulém rozhovoru jste jmenovala malíře Leonida Afremova jako inspiraci. Kromě něj je někdo, s kým byste ráda spolupracovala nebo kdo by vás rád mentoroval?
Ráda sleduji práci různých umělců, ale momentálně nemám konkrétního mentora nebo spolupracovníka, se kterým bych si přála pracovat. Myslím, že pro mě je teď důležitá především vlastní cesta.
Jaký význam pro vás má technika – akryly vs. oleje? Je pro vás důležitý vývoj techniky, nebo je klíčová myšlenka?
Před dvěma lety jsem malovala jak akrylem, tak olejem. Dnes ale pracuji výhradně s olejem, akryl používám jen jako podklad pro malbu. Pro mě je důležité vyjádřit náladu a emoci obrazu, a olej mi přesně dává tu hloubku a možnosti, které potřebuji.
Tvoříte obrazy i hudbu – vidíte mezi nimi paralely? Umění jako prostředek pro vyjádření emocí – jak funguje u vás přechod mezi těmito médii?
Hudba i malba jsou pro mě způsoby, jak vyjádřit emoce, ale každé médium funguje trochu jinak. V hudbě často spolupracuji s ostatními, takže je to více sdílená cesta, zatímco malování je pro mě samostatná zkušenost, jsem zodpovědná jen za sebe a svůj obraz.
To má jednu výhodu. Můžu se hádat jen sama se sebou, což mi dává čas i prostor tvořit tak, jak potřebuji. Každý obraz, který maluji, prožívám a snažím se v něm něco sdělit.
Hudba mi přesto zůstává mentálním odpočinkem a vrací mě ke kořenům, kde jsem s uměním začínala. Dala mi víc, než jsem kdy myslela, a vždy se k ní ráda vracím.
Občas jste zmínila, že ještě nemáte výraznou tvůrčí blokádu. Přesto – jaké nástroje, techniky nebo rituály používáte, když se inspirace zdráhá přijít?
Teď už se tvůrčí blokády občas objevují, i když jsou nepříjemné. Snažím se proti nim nebojovat – tlačit na pilu by bylo zbytečné. V takových chvílích se věnuju něčemu jinému, třeba hudbě, kdy chvíli skládám text k písni, a inspirace se často vrátí sama.
Jak vidíte své dílo za pět let? Kde byste ráda byla – v galeriích, na výstavách, mít vlastní ateliér, učit jiné?
Za pět let bych ráda, aby má díla oslovovala více lidí a našla si svá místa v galeriích a na výstavách. Snívám o vlastním ateliéru, kam vstoupím a budu vědět, že je to celé jen mé. Zatím maluji doma, kde mám svůj koutek.
Vaše obrazy spojují barvy a radostné motivy. Ale existuje i téma, které byste ráda prozkoumala, aniž byste jej zatím malovala – třeba temnější stránku lidské psychiky nebo surrealismus?
Nemyslím si, že mé motivy jsou jen radostné, i když to může na první pohled působit takto. Ve své tvorbě se soustředím hlavně na symboliku a příběh obrazu. Můj nejtemnější obraz „Ze stínů iluzí“ zachycuje chaos a situace, kdy jsme uvězněni v opakujících se vzorcích a hrách života. Obraz ukazuje, že jediný způsob, jak se osvobodit, je odejít a přestat tyto hry hrát, i když mohou být někdy lákavé.
Ale že bych chtěla prohlubovat temnotu ve své tvorbě, to ne. Myslím, že temnoty je kolem nás dost a nechci uměle zvyšovat její význam. Spíše mě zajímá, jak ji pojmout symbolicky a proměnit v něco, co lidem umožní najít světlo nebo naději.
Jak vaše publikum reaguje na spojení hudby a malby – například váš obraz „V Měsíčním Svitu“, který vznikl z písně? Změnila se díky němu vaše tvorba nebo přístup k ní?
Byť jsem vnímána především jako malířka, spojení s hudbou je alespoň pro mne neoddělitelné. Bez prvního by pravděpodobně nikdy neexistovalo druhé.
Písně mají své kouzlo, umožňují jiný tvůrčí obraz osobnosti, než malby. Rozhodně jsem zpočátku v malbě brala ohromnou inspiraci ze své předchozí hudební tvorby.
Mnozí začínající umělci se obávají kritiky nebo pocitu “nejsem dost dobrý”. Jaká je vaše nejčastější rada těm, kteří váhají začít? Je něco, co sami říkáte sobě, když máte pochybnosti?
Strach k tvorbě patří. Každý občas pochybujeme, ale nemělo by nás to zastavit. Zkoušejte, objevujte, posouvejte své hranice a berte obavy jako součást cesty, ne jako překážku.
V době sociálních sítí je viditelnost důležitá. Jakou roli hraje pro vás Instagram, Facebook nebo portfolio online? A jak chráníte vnitřní proces před tím, aby se stal jen marketingem?
Sociální sítě jsou dnes prostě způsob, jak dostat svou tvorbu k lidem. Ne vždy je to úplně pozitivní, ale bez nich by se o mně moc nevědělo. Snažím se je brát hlavně jako prostor, kde můžu sdílet, co mě baví a co chci předat. Nejen jako marketing, ale jako možnost ukázat kus sebe a svého pohledu.
Kdybyste měla doporučit jedno cvičení nebo malířskou výzvu, kterou by měl každý umělec udělat alespoň jednou – co by to bylo?
Doporučila bych vzít si jen barvy a nanášet je, jak vás napadne, bez přemýšlení o výsledku. Mně osobně to hodně pomohlo uvolnit se a přestat se bát barev.
Ve vašem předchozím rozhovoru jste uvedla, že malování pro vás znamená cestu k vnitřnímu klidu. Jaké konkrétní změny v sobě cítíte od doby, kdy malujete?
Od doby, co maluji a soustředím se na hlubší témata, jsem v sobě našla větší klid a porozumění – nejen pro sebe, ale i pro druhé. Malování mě hodně změnilo, protože při tvorbě každého obrazu přemýšlím i o jeho významu, někdy si přečtu knihu nebo studium daného tématu – třeba o pokoře, odpuštění nebo jiných hodnotách. Díky tomu je pro mě malování cestou k vlastnímu vnitřnímu růstu.
Chcete něco vzkázat čtenářům časopisu Grafickekresleni.cz?
Ráda bych čtenářům popřála, aby si tvoření užívali naplno, nechali se vést fantazií a nebojovali s vlastními nápady. Právě tak vznikají ty nejhezčí věci.
Díky za rozhovor a těším se na naší spolupráci nad stránkami
Grafickekresleni.cz – Zdeněk Jindra
