Řekni čtenářům na úvod něco víc o sobě. Jak vypadá tvůj aktuální život – nejen pracovní, ale i ten osobní?
– Jsem především maminka na plný úvazek a všechno ostatní se snažím skloubit s péčí o děti. Tvořím hlavně ve chvílích, kdy je doma klid – často večer nebo v noci. Můj život je taková kombinace rodinného chaosu a kreativní práce, ale právě to mě hodně inspiruje.
Momentálně se věnuji hlavně dětským digitálním ilustracím, které se snažím přenášet i do produktů, jako jsou polštářky, deky a další doplňky. Vedle toho tvořím i sójové svíčky a koupelové soli, vždy v menších, limitovaných sériích.
Vydala jsem také vlastní těhotenský deník Budu maminka ve formátu A5 s kroužkovou vazbou, který slouží k uchování těch nejdůležitějších vzpomínek. Aktuálně mám rozpracovaných několik dalších projektů a snažím se postupně posouvat vše kupředu tak, jak mi to čas a rodina dovolí.
Co považuješ za svůj největší umělecký krok nebo milník do této chvíle – a proč? Na co jsi nejvíce hrdá a co bys naopak chtěla ještě posunout dál?
-Za velký milník považuji moment, kdy jsem přešla z klasické malby na zeď k digitální ilustraci. Otevřelo mi to úplně nové možnosti a dovolilo mi tvořit i z domova. Nejvíc hrdá jsem na to, že jsem se dokázala učit sama a postupně si vybudovat vlastní styl. Do budoucna bych chtěla posunout hlavně své vlastní autorské projekty, jako jsou deníky a dětské publikace, aby se dostaly k co nejvíce lidem. Také jsem hrdá na vydání těhotenského deníku Budu maminka, který jsem vydala v omezeném množství.
Jak vlastně vypadaly tvoje úplné začátky? Pamatuješ si moment, kdy sis řekla „tohle chci dělat naplno“?
– Začínala jsem malováním na zeď, což mě opravdu hrozně bavilo. Když ale přišly děti, hledala jsem způsob, jak tvořit z domova a mít je zároveň u sebe. Chvíli jsem kreslila portréty na zakázku, ale pořád to byl hrozný žrout času. Tehdy jsem objevila digitální kreslení – udělala jsem si rekvalifikační kurz na grafiku, koupila tablet a postupně jsem zjistila, že to je přesně ta cesta, kterou chci jít naplno.
Tvůj styl je poměrně osobitý. Jak dlouho trvalo, než ses k němu „dobrala“? A byl to vědomý proces, nebo přirozený vývoj?
– Na začátku jsem kreslila hlavně portréty a karikatury. Postupně jsem ale zjistila, že mě nejvíc naplňují dětské ilustrace, hlavně zvířátka. Styl se tak vyvíjel přirozeně podle toho, co mě bavilo kreslit nejčastěji. Nebyl to úplně plán, spíš dlouhodobé hledání a zkoušení.
Co tě při tvorbě inspiruje nejvíc – konkrétní lidé, příběhy, emoce, práce s AI nebo třeba úplně obyčejné situace ze života?
– Hodně mě inspirují pohádky a příběhy, které vyprávím dětem, nebo pohádky, na které spolu koukáme. Často mě inspirují i obyčejné momenty ze života – třeba návštěva zoo nebo situace, které zažíváme doma. Někdy stačí maličkost a v hlavě se z toho začne skládat nový nápad.
Jak vypadá tvůj typický den, když tvoříš? Máš pevný režim, nebo pracuješ spíš podle nálady?
– Upřímně? Můj den je spíš chaos než režim. Na prvním místě mám vždycky děti a tvořím podle toho, jaký je zrovna prostor. Někdy tvořím i s nimi – starší mi občas „pomáhá“ (tvoří třeba sůl do koupele nebo svíčky) – někdy využiju krátkou chvíli přes den a někdy tvořím večer nebo v noci, když usnou.
Je nějaký projekt nebo ilustrace, která tě osobně změnila nebo posunula dál – nejen technicky, ale i lidsky?
– Pro mě byla velká výzva malba motorek na zeď do jedné garáže. Nebylo to téma, které by mi bylo úplně blízké, a technicky to pro mě nebylo jednoduché. Ale právě proto jsem do toho šla. Myslím, že mě to hodně posunulo – hlavně v tom, že někdy má smysl vystoupit ze své komfortní zóny. Tady jsem fakt překvapila sama sebe.
Jak pracuješ s chybou? Když se něco nepovede, zahodíš to, nebo to dokážeš proměnit v něco nového?
– Chyby beru jako součást procesu. Díky nim člověk vidí, jak se posouvá. Většinou se snažím chybu nějak zapracovat nebo obrázek upravit tak, aby dával smysl. A někdy z toho nakonec vznikne něco, co je vlastně zajímavější než původní plán.
Jaký máš vztah k tradiční kresbě vs. digitální tvorbě? Máš jednu raději, nebo je pro tebe ideální kombinace?
– Mám ráda obojí, ale kdybych si měla vybrat, vyhraje digitální kresba. Dává mi obrovskou svobodu – můžu pracovat odkudkoliv, i na cestách, a stačí mi jen tablet a pero.
Jaký máš osobní vztah k umělé inteligenci v oblasti ilustrace a kreslení? Vnímáš ji spíš jako hrozbu, nebo jako příležitost?
– Myslím, že ilustrace vytvořená člověkem má pořád pro lidi větší hodnotu. AI vnímám jako nástroj, který může pomáhat – třeba s nápady, propagací nebo některými částmi práce kolem tvorby.
Co podle tebe AI zatím neumí – a možná nikdy umět nebude?
– Nikdy nebude přemýšlet a cítit jako člověk. Umělec do práce dává vlastní zkušenosti, emoce a příběhy – a to je něco, co se podle mě nedá nahradit.
Jak by podle tebe měli začínající kreslíři přistupovat k AI? Vyhýbat se jí, nebo ji naopak zapojit do procesu?
– Podle mě se jí nemusí bát. Může jim pomoct třeba s učením nebo inspirací. Ale je dobré ji brát jen jako pomůcku, než jako něco, co má jejich práci nahradit.
Myslíš si, že AI může kreativitu rozvíjet, nebo ji naopak „zleniví“?
– Myslím, že může kreativitu rozvíjet – hodně záleží na tom, jak ji člověk používá.
Jak by podle tebe měl vypadat ideální vztah mezi umělcem a AI nástroji?
– Ideálně tak, aby AI pomáhala hlavně s věcmi kolem tvorby – s propagací nebo hledáním nápadů, ale samotná tvorba zůstala hlavně na umělci.
Jak si představuješ budoucnost ilustrace za 10 let – bude to pořád hlavně o tužce a papíře, nebo o spolupráci člověka s umělou inteligencí?
– Myslím, že ta spolupráce bude hodně silná. Ale doufám, že většina lidí bude pořád chtít vidět a podporovat práci skutečných autorů.
Co bys poradila někomu, kdo kreslí, ale bojí se svou tvorbu ukázat světu?
– Určitě bych mu řekla, ať se toho nebojí. Člověk může být překvapený, jaké reakce na svou tvorbu dostane. A i kritika může pomoct vidět vlastní práci z jiného pohledu a posunout se dál.
Setkala ses někdy s negativní reakcí na svou tvorbu? Jak se s tím vyrovnáváš?
– Ano, a snažím se z ní vždycky něco vytěžit. Neberu kritiku jako útok, ale jako možnost podívat se na svou práci z jiného úhlu a případně se posunout dál.
Jak moc je pro tebe důležitá radost z procesu oproti výsledku?
– Proces tvorby mě hodně baví a vlastně u něho relaxuju. Ale musím přiznat, že jsem trochu nedočkavá a vždycky se strašně těším na moment, kdy už je obrázek hotový a můžu vidět výsledek.
Kdybys měla neomezený čas a žádná omezení – jaký projekt bys chtěla vytvořit?
– Určitě bych chtěla vytvořit pohádkovou knížku pro děti s vlastními ilustracemi a příběhem.
Jaký má podle tebe dnes smysl kreslení a ilustrace v době AI a digitálních nástrojů?
– Myslím, že právě teď je možná ještě důležitější. Lidé pořád hledají autenticitu, příběh a styl konkrétního autora. Ilustrace není jen obrázek – je to způsob, jak něco vyprávět.
Je něco, co bys dnes udělala jinak, kdybys začínala znovu?
– Asi bych šla rovnou studovat grafiku místo ekonomiky. To byl můj největší životní omyl. Ale na druhou stranu mě to dovedlo tam, kde jsem dnes.
Na čem aktuálně pracuješ a na co se můžeme v budoucnu těšit?
– Aktuálně mám rozpracovaný psí a kočičí deník a také dětského průvodce. Termín dokončení zatím nedokážu říct, protože skloubit tvorbu s rodinou je fakt docela výzva. Ale určitě bych chtěla tyhle projekty dotáhnout a postupně přidávat další.
Zatím tě asi netrápí výrazná tvůrčí blokáda. Přesto – máš nějaké své rituály, techniky nebo „záchranné berličky“, když inspirace zrovna nepřichází?
– Když inspirace nepřichází, pomáhá mi dát si pauzu – jít ven s dětmi, podívat se na pohádku nebo cokoliv jiného. Většinou se nápady vrátí ve chvíli, kdy na ně přestanu tlačit.
V době sociálních sítí je viditelnost skoro nutností. Jakou roli pro tebe hraje Instagram, Facebook nebo online portfolio? A jak si udržuješ rovnováhu mezi autentickou tvorbou a „tlakem na obsah“?
– Sociální sítě jsou dnes hodně důležité, protože díky nim může člověk ukázat svoji práci lidem. Zároveň se ale snažím, aby to nebylo jen o tom něco pořád přidávat. Pro mě je důležité hlavně tvořit věci, které mi dávají smysl a proto teké u mě algoritmus celkem vázne.
Kdybys měla doporučit jedno konkrétní cvičení nebo výzvu, kterou by si měl každý kreslíř nebo ilustrátor vyzkoušet – co by to bylo?
– Doporučila bych kreslit jednu věc nebo postavu opakovaně v různých pozicích a situacích. Člověk tak rychle zjistí, kde má slabiny, a zároveň si tím přirozeně buduje vlastní styl.
Taky bych chtěla určitě doporučit nějaký kurz kreslení. Kdysi jsem byla na kresbě pastelkama a bylo to fakt skvělý.
Chceš něco vzkázat čtenářům magazínu Grafickekresleni.cz?
Pokud vás kreslení baví, nevzdávejte to jen proto, že máte pocit, že ještě nejste dost dobří. Každý ilustrátor, kterého dnes obdivujete, si prošel stejnou cestou plnou pokusů, chyb a nejistoty.
Grafickekresleni.cz – Zdeněk Jindra
