Kreslení či malování napodobující staré či starodávné kultury nám může přinést mnoho zábavy, ale ona to konečně není žádná legrace. Jen bychom chtěli předeslat, že nechceme psát historii Egypta, ale i jako stát se vyvíjelo i umění, v základu od statického k dynamickému, od hrubého k jemnému, od jednoduchého ke složitějšímu, ovšem vždy v určitých mantinelech. Pokud tyto „mantinely“ zachováme, můžeme vytvořit dílka plná něhy i půvabu.
Perspektiva
Základním prvkem egyptského umění je, že neznalo perspektivu, ale že ji vyjadřovali jiným způsobem. Můžeme si to hned vyzkoušet na jednoduchém příkladu. Nakreslete obdélník třeba 3 x 5 cm, na kratší straně pak tři jednoduché palmy tak, aby kmeny mířily od strany obdélníka ven. Pak papír otočíme o 90 stupňů a na delší straně nakreslíme pět palem obdobně, pak opět o 90 a znovu o 90 stupňů. Teď máme obdélník a palmy, které míří na všechny strany, ale vytvořili jsme obrázek třeba staroegyptského bazénu s palmami kolem.
Pokud Egypťan maloval skupiny lidi, tak je řadil do pásů nad sebou a někdy i s určitým zmenšením. Egypt nepoužíval také žádné stínování a ani stíny vržené.
Kresba postavy
Egyptské postavy jsou velmi komplikované. Pro nás je jednoduché namalovat člověka, jaký je, jaký má postroj nohou, kam natáčí ramena, kam hledí a podobně, těžko chápeme, že za tisíce let Egypta na tohle nikdo nepřišel, nebo nechtěl přijít? Těžko to chápeme, pokud v tom nežijeme od malička. Ale vraťme se do Egypta.
Postavy Egypťanů jsou strnulé, nohy jsou malované z profilu, trup zepředu, hlava a ruce opět z profilu. Výjimkou v obličeji bylo oko, které se kreslilo z ánfasu. Velikostí postav nebyla řešena perspektiva, kdy menší je vzdálenější, ale výška se řídila důležitostí malované osoby, tedy bůh či faraón byl nejvyšší a zajatý nepřítel nejmenší, otec větší než matka a děti ještě menší. Postavy jsou kresleny buď jen obrysově nebo s plošným kolorováním jasnými barvami.
Jak se rozvíjelo egyptské umění a pod vlivem ze zahraničí, zejména z Kréty, Řecka či Orientu, se ženy v nejstarších dobách masité a robustní zjemňovaly a zeštíhlovaly, u mužů se postupně více zdůrazňovaly silné paže, svaly na nohou a zvýrazňovaly se ostré rysy tváře. Egypťané dokázali i při těchto velmi omezených možnostech vyjadřovat náladu či božskost či nadpozemskost, zejména u faraónů, tak i přísnost, časem i nejistotu či obavy. V pozdějším období se ustoupilo od zažitých pravidel a můžeme se setkat i se skoro realistickou kresbou
Náměty egyptské malby
Nechceme na nikom, aby maloval faraóny, ale raději, ať volí soudobější náměty. Egyptské malby měly veli různorodé náměty, ze života bohů, faraónů i prostých lidí, války, lovy a zvířata, různé práce, plavba po Nilu a podobně. Tvořily se i ornamenty s různými geometrickými prvky či rostlinnými náměty, zejména lotosu a papyru.
Písmo
Součástí kreseb či maleb bylo písmo, které vznikalo ze zjednodušených obrázků, říkáme jim hieroglyfy. U těch je rada těžká, protože jen málo lidí u nás je zná, takže doporučujeme se jim raději vyhnout nebo stylizovat či si upravit latinku, což jsme probírali v minulých kapitolách.
Zvířata
Zvířata se také malovala podle důležitosti či podle určených vlastnosti, takže lvi jsou majestátní, kočky moudré a i lstivé, sokoli mají božskou moc. I zde se vývoj bral od drsnějšího spodobnění k větší citovosti, ale stále s určitou úctou a bázni. Většinou jsou zvířata kreslena z profilu.
