Naučit se kreslit, když není člověk zrovna talent jako Leonardo da Vinci, je dlouhodobější záležitostí. Na druhou stranu, když se však dodržují určitá pravidla, může být výsledek příjemný a milý. O některých pravidlech jsme si již říkali – malovat lehce s citem, dodržovat perspektivu tvarovou, detailovou i barevnou a podobně.
Raději malovat méně než více, a to v počtu předmětů nebo objektů, a dokonce i v detailech či dokonce v černi nebo začerňování.
Trochu bychom si měli něco říct o perspektivě. Ta je vlastně dvojí, jednak se týká předmětu či objektu samotného a pak vztahů mezi předměty ostatními, tedy vpředu větším vzadu menší. Pro jednotlivé objekty platí, že každý má mít perspektivu vlastní, i když může být souběžná se stejně nastavenými dalšími objekty na obrázku. Jednoduše řečeno, u této lineární perspektivy platí, že všechny předměty ležící na jedné rovině a mající souběžné hrany, mají jeden horizont a dva společné body (pravý a levý) ke sbíhání rovnoběžek. Ty body mohou být samozřejmě mimo výkres. Také lze použít perspektivu středovou.
Umístěním horizontu v různém bodu vertikály dáváme najevo, jak jsme „nad věcí“. Když totiž horizont umístíme ke spodní hraně obrázku, malujeme z nízkého pohledu, což je dobré třeba při malování mrakodrapů velkoměsta nebo záměrně z pohledu malého tvora, třeba žáby. Umístíme-li však horizont nahoru, obraz malujeme jakoby z pohledu vysokého člověka, někde z patra a podobně. Některé objekty mohou být dokonce pod námi a i za námi. Pak jim bude chybět část celku. Pokud budeme malovat výškové objekty, měla by se použít i výšková perspektiva, a to ve směru nahoru, pokud stojíme dole, nebo ve směru dolu, pokud budeme hledět z výšky.
Perspektiva je věc, kterou umělci začali chápat až v renesanci, a i tak se neustále porušuje. Někdy se jí lze vyhnout, ale jak říkám neustále, když se s její pomocí maluje, musí být přesná. Chyby totiž vidí každý a ukazujeme tím, že jsme ji ještě nezvládli. Když se ale perspektivy bojíte, tak raději malujte bez ní, naivní malíři ji většinou nepoužívají a jejich mnohá díla jsou velice slavná. Ne každý ale chce malovat naivně, ale jsou tu jiné směry, kdy se perspektiva nepoužívá.
Jsou-li hrany objektů nebo předmětů na obrázku rovnoběžné, musejí se sbíhat do jednoho bodu, to jsme si řekli. Pakliže máme na obraze třeba rozházené kostky, každá bude mít perspektivu vlastní, ale jsou-li na jedné podložce, budou body souběhů na jednom horizontu. Pokud kostky budeme naklánět, tak však bude mít i jiný horizont. Je to opravdu složité, ale můžete si pomoci. Ve vzdálenosti, ze které chcete obraz malovat, dejte tabulku skla a na ní položte průhledný papír. Pak se snažte dívat z jednoho bodu a třeba jedním okem a kompozici načrtněte. Takto si pomáhali umělci i dříve a nestyděli se za to. Samozřejmě dbejte na vlastní bezpečnost.
Ještě se zmíním o perspektivě detailové, kdy předměty vpředu mají víc detailů než předměty vzadu, a barevné, kdy objekty vpředu mají výraznější barvy než ty vzadu.
Na závěr přeji lehkou ruku, ostré oko a pevné nervy, jen připomínám fintu s otočením obrázku a pohledu ze zadu, kde chyby v perspektivy snadno odhalíte. a
