Kresba uhlem je jednou z klasických výtvarných metod, je ještě vlastně starší než tužka, protože tuha byla velmi vzácná a drahá. Nebudeme se zatím zabývat historii, a pustíme do kresby, resp. do povídání o kresbě uhlem.
Co přináší kresba uhlem?
Kresba uhlem je velmi podobná kresbě tužkou, ale jsou tu přeci jen významné rozdíly. S uhlem vesměs dokážeme základní kreslířskou technikou daleko lépe pracovat se stínem, zejména s většími či komplikovanějšími plochami. Právě velké plochy stínů je tužkou obtížné zvládnout, uhlem a jemnou rukou je vystihneme daleko lépe. S pomocí uhlu též lépe dosáhnete výrazných kontrastů v kresbě. V tom si můžeme pomoci plastickou gumu. Ta ostatně nesmí chybět v penále žádného kreslíře.
Jakým uhlem na kresbu
Teoreticky můžeme vzít ohořelý klacek a začít malovat. Jenže uhlu na konci opálené větve moc není a kousky se drolí, takže si musíme poradit jinak. Nejjednodušší bude asi návštěva nějaké prodejny výtvarných potřeb. Ve větších městech ji určitě najdeme, někdy spojenou i s galerií.
Na trhu dnes máme vcelku velký výběr uhlů, v podstatě se dělí na dvě základní skupiny, na přírodní nebo lisovaný.
Druhy uhlů
Přírodní uhel je ve své podstatě při kreslení na papíře velmi tvárný, dá se také snadno rozmazávat pomocí prstu, štětce, zmačkaného papíru a podobně, a tak snadno se vytváří plynulé přechody, valéry. Stopa na papíře je měkká, dá se s ní lehce pracovat i po nanesení větší vrstvy, vedle rozmazávání je přírodní uhel snadno mazatelný pomocí plastické gumy. Přírodními uhly se maluje většinou na papír s drsným povrchem.
Lisovaný uhel obsahuje vedle uhlu také jako příměs křídy, proto je ještě měkčí, ale více mazlavý. Hodí se proto na kresbu na hladký papír. Při rozmazávání musíme být mnohem opatrnější.
Tvrdost uhlů
Jako u tužek, tak se uhly také dělí podle tvrdosti na tři hlavní skupiny, tvrdé, střední a samozřejmě měkké, resp. extra měkké. Výrobců uhlu je na světě několik, u nás se prodávají nejčastěji uhly čtyřech značek. U nich se však tvrdost označují pokaždé jinak, proto pro přehlednost uvádíme, že značka Koh-i-noor „Black“ má pro extra měkký uhel značení 1.2, pro měkký 3.4, střední 5 a tvrdý 6. Další značkou výrobce je Conté, které má obdobně značení 3B, 2B, B a pro tvrdý uhel HB, Steadler „Carbonit“ pak od 4 po 1 s největší tvrdostí, a konečně Faber-Castell „Pitt“ to vyjadřuje slovy měkký, střední a tvrdý.
Podkladový materiál
Jak jsme naznačili, pokud máme papír hladký, je lepší uhel lisovaný, a pro hrubší podklad uhel přírodní. To je jen základní rozdělení, malovat uhlem se dá i na jiné plochy, ale pamatujme na jednu důležitou věc, že kresba uhlem je velice „křehká“, je třeba ji ošetřit, abychom ji zachovali pro naše potomky. Uhel totiž na podklad jen velmi těžko přilne, dokonce stačí pouze fouknout a již nám kousky uhlu odlétávají. Proto se nedoporučuje uhlem kreslit na velmi tvrdé a hrubé podklady, ani není vhodné papír před kreslením uhlem podbarvovat. Dá se také říci, že čím tvrdší podklad, tím máme méně času na kresbu samotnou a o to máme více práce ji pak zachovat.
