Eva Bernadetta je neuvěřitelně talentovaná tvůrkyně jejíž tvorba je originální a velmi zajímavá. Prezentuje svou práci jako Hyperrealism, realism artist, Realistická kresba tužkou. Její motoo je – Pokud vás moje kresba, aspoň trochu potěšila, dostává se mi té největší odměny.
S ní a o ní je tento rozhovor.
Řekněte čtenářům do začátku tohoto rozhovoru něco o sobě.
Pocházím z Vysočiny z malebného městečka Počátky, kde jsem vyrůstala. Nyní bydlím v Českých Budějovicích. Vystudovala jsem Speciální pedagogiku vychovatelství. Poměrnou část jsem pracovala ve Výchovném ústavu a nyní jsem na Základní škole. K malování mě přivedl dědeček, který sám maloval olejem. Z počátku jsem malovala akrylem, malby na zdi a až poslední dobou se věnuji kresbě tužkou. K tužce mě přivedla nabídka navrhnout loutky do celovečerního loutkového filmu „O Honzovi“. Ale díky Covidu se film nikdy nedokončil. Pro mě to ale byla startovací čára, od které jsem se odpíchla a začala na sobě denně makat několik let.
Kdy jste začala malovat a co Vám malování přináší?
Malování jsem se věnovala od svého mládí, ale tužku do ruky jsem vzala poprvé před osmi lety. Kreslení mi přináší relaxaci a zároveň i radost, když vím, že moje kresby lidem vykouzlí kolikrát i úsměv na tváři.
Co ke kreslení potřebujete?
Tady je to vlastně velmi jednoduché. Potřebuji vlastně jen tužky všech tvrdostí, gumu v tužce, plastickou gumu a ostré oko.
Co Vás inspiruje?
Inspiruje mě sám život, svět kolem nás. Vždy si vybírám zrovna téma podle toho, co zrovna prožívám, jak se cítím. Když mám radost, tak ráda vytvořím něco roztomilého, když mám období zamyšlení, mám témata vážnější.
Jak vypadá váš pracovní prostor? Potřebujete k tvorbě klid a samotu, nebo vám nevadí, když kolem probíhá běžný život?
Vždy když usedám za stůl, musím to mít kolem sebe vždy hezky uklizené, zapálenou svíčku, šálek čaje nebo kávy a dokonalý výhled do ateliéru, který mám plný rostlin. Samozřejmě to ale tak nevypadá, když s kresbou končím. To je úplně pravý opak. To je na stole neskutečný nepořádek.
Váš nejoblíbenější výtvarný styl je realistická kresba tužkou – proč tomu tak je?
Když jsem se pro to rozhodla, tak se nikdo tomu nevěnoval. Chtěla jsem dělat něco výjimečného, abych se odlišila od ostatních malířů. Tenkrát mi jeden kolega malíř říkal, tužka se u nás tolik neuznává, dělej raději olej nebo akryl. A já mu na to pověděla, no právě. Nechci být jednou z vás, já chci znovu dostat tužku do popředí, i když je to tak náročné. Chci být dobrá právě v tomto.
Vydáváte i nádherné kalendáře – je tomu tak každý rok a je o to velký zájem? Kde si je můžou zájemci objednat
Popravdě vydávat kalendáře vůbec záměr nebyl. Byla to neskutečná náhoda, když jsem jednou před Vánocemi vytvořila vánoční přáníčko s myškou a baňkou. Lidem se to natolik líbilo, že mě přemlouvali, ať se pokusím o kalendář. Z počátku jsem se bála, jelikož náklady taky něco stojí a nevěděla jsem, jestli o to bude vůbec zájem, ale přesto jsem vytvořila Myšičkový kalendář. Ohlas byl neuvěřitelný a od té doby vznikne vždy jeden tématický kalendář se zvířátkem. Obliba mých kalendářů rok od roku opravdu stoupá a já už teď vím, že s tím už ani nemohu přestat, jelikož se lidé těší už na další. Letos vyšel s veverkami a již pracuji na dalším, kde budou koloušci. Sehnat se zatím dají vždy na mých FB stránkách Eva Bernadetta, ale pracuji na tom, aby příště byl již k dispozice e-shop.
Jak byste popsala, co vás odlišuje od ostatních umělců?
Od ostatních mě vlastně odlišuje to, že moje obrazy jsou opravdu celé nakreslené pouze tužkami. Nepomáhám si žádným uhlem, ale opravdu i černé pozadí poctivě vykresluji. Je to náročné hlavně časově, ale obrazy potom vypadají jinak, než u kresby uhlem. Díky tomu se mohu zaměřit i na víc detailů.
Když začínáte nový obraz, máte jasnou představu, co chcete vytvořit, nebo necháváte dílo postupně vznikat spontánně?
Vždy mám jasnou představu, tady je nevýhoda, že nikdy nesmíte udělat chybu, protože v kresbě už nic nikdy nejde opravit. Někdo si řekne, tak gumou se dá tužka odstranit, ale není to tak, vždy tam nějaká stopa zůstane a papír už má po gumě jinou strukturu.
Existuje nějaký výtvarný směr nebo technika, kterou byste si v budoucnu ráda více osvojila nebo prozkoumala?
Jeden čas jsem vytvářela obrazy z alkoholových inkoustů a pryskyřice a omítkové obrazy. Musela jsem toho zanechat, jelikož nemám žádné prostory k jejich vytvoření a v mém mini atelieru, ve kterém zároveň i bydlím to bylo již nemožné. Ráda bych někdy chtěla zkusit určitě olej.
Jaký je váš postoj k prodeji umění? Jaká je podle vás role umělce v dnešním tržním prostředí?
Tohle je velmi náročné téma. V dnešní době lidé umění nedoceňují. Je těžké i stanovit cenu. Je opravdu rozdíl, když některý malíř má jeden obraz hotový během pár dní a jiný na tom pracuje měsíc a lidé kolikrát nevidí, kolik času na tom malíř zanechal a udivují se, když pak cena je vyšší. Naopak je smutné, když někteří mají sebevědomí tak veliké a ohodnotí si svoji několika hodinovou práci na desítky tisíc. V dnešním světě ani kolikrát lidé nechtějí mít doma originál nějakého umělce, raději sáhnout po designových obrazech, které mohou časem vyměnit zase za jiné. Toto je opravdu téma na dlouhé diskutování.
Myslíte si, že je důležité mít své umělecké vzory? Pokud ano, kdo jsou ti vaši a jak vás inspirovali?
Určitě je vždy mít nějaký vzor, vlastně vás to na jednu stranu motivuje a žene na sobě víc pracovat. Mým vzorem, když jsem začala kreslit byl Kelvin Okafor – hyperrealistický kreslíř.
Jaký je váš největší umělecký sen nebo cíl, který byste chtěla dosáhnout?
Nevím, jestli ten sen nebo cíl není moc vysoký, ale samozřejmě bych chtěla to v kresbě dotáhnout co nejvýš a zanechat po sobě opravdu velikou nesmazatelnou stopu.
Máte nějaké oblíbené místo nebo prostředí, kde nejraději tvoříte? Jaký vliv na vás má okolí při malování?
Miluji, když při kreslení mám pohled do zeleně, do přírody, ale dokážu kreslit i v nějaké příjemné kavárně. Někdy mám ráda klid, ale zase někdy tvořím ráda mezi lidmi. Mým snem je mít atelier, který má opravdu veliké okno a sluneční paprsky dokáží prostoupit skrz celou místnost. Takové dny jsou pro mě velmi nabíjející a miluji v nich tvořit. V zimě je to náročnější a díky tomu se někdy musím přemlouvat usednout za stůl.
Jakou roli ve vaší tvorbě hraje hudba nebo jiné umělecké formy? Posloucháte něco konkrétního při kreslení?
Hudba při mém kreslení nesmí vůbec chybět. Díky ní, se dokážu maximálně navnímat a soustředit. Vlastně v tu chvilku jsem ve vlastním světě, kde rychle ztrácím pojem o čase.
Jaký máte názor na aktuální trendy ve výtvarném umění? Snažíte se trendům přizpůsobit, nebo jdete raději vlastní cestou?
Každý trend má svoje kouzlo a každý si najde v té pestrosti možností ten svůj. Ale pokud si někdo jede úplně vlastní cestou, je to ta nejlepší volba, jak být nejoriginálnější.
Myslíte si, že talent je vrozený, nebo může být vyvinut s praxí a odhodláním?
Já osobně si myslím, že talent je vrozený, ale pokud ho netrénujete, tak vám je k ničemu. To máte stejné jako u sportovce. Pokud nebude každý den dřít, tak nikdy nemůže stát na stupínku vítězů. Zpěvák také musí denně trénovat svůj hlas, a to stejné je i u malování nebo kreslení.
Jak se vyrovnáváte s tvořivou blokací nebo okamžiky, kdy inspirace není na dosah? Máte nějaké techniky nebo rituály, které vám pomáhají znovu nalézt vaši kreativní cestu?
Toto je vždy každého umělce černá můra. Je to náročný stav a není umělce, který by si to nezažil. A to i opakovaně. Je potřeba si vždy s pokorou sám sobě říct, co nám to přináší a jestli tvoříme jen pro peníze a úspěch nebo je to z pocitu, že nám to přináší radost. I mě samotnou to potkalo a trvalo to skoro ¾ roku, než jsem si v sobě urovnala všechny pocity a hodnoty. Také hodně záleží na podpoře okolí. Pokud máte kolem sebe lidi, tak motivace a chuť tvořit nastoupí rychleji. Na inspiraci není dobré chvátat, ona vždy přijde v pravou dobu, někdy je jen potřeba mít otevřenou mysl a srdce.
Jaké reakce dostáváte od lidí, kteří vidí vaše díla? Existuje nějaký okamžik nebo komentář od někoho, který pro vás byl zvlášť odměňující nebo inspirativní?
Musím říct, že dostávám opravdu neskutečně nádherné reakce. Lidi často moje kresby dojmou i k slzám, někteří jsou v údivu, jak je vůbec možné to tužkou nakreslit. Nechci dělat rozdíly, od koho jaký komentář byl nejhezčí, jsou krásné od všech. Samozřejmě, že nejvíc mě to těší od těch nejbližších. Ale hezký vzkaz jsem dostala třeba od prezidenta Německa, kterého obraz opravdu velmi potěšil a dodal, že hezčí kresbu ještě nikdy nedostal.
Máte zkušenost s tvorbou na zakázku? Jaké to je přizpůsobovat svou uměleckou vizi přáním zákazníků?
Tvorba na zakázku je velmi stresující pro každého malíře, takže se jim někdy vyhýbám. Je těžké kreslit někoho podle fotografie, když ho neznáte. Kolikrát víte, že na fotografii někdy lidi vypadají jinak než ve skutečnosti. Naposledy jsem kreslila leopardí obraz. Naštěstí majitel mi z části nechal volnou ruku, musela jsem dodržet jen určitou představu, kde chtěl mít zobrazenou leopardí rodinu a leoparda, který ji chrání. Jelikož to bylo pro rodinné centrum, chtěla jsem do kresby zakomponovat i zlatý kruh, který měl být symbolem snubního prstenu – rodiny.
Máte nějaký obraz nebo kresbu, kterou byste nikdy neprodala, protože je příliš osobní?
Mám takových obrazů samozřejmě víc a to je obraz Babičky, Ježíše, Panny Marie, Karla Gotta, Conneryho a Hankse. Mám k nim silné pouto a tyto obrazy jsou vždy na výstavách jako neprodejné. K dostání jsou možné dostat pouze jako reprodukce, ale originál chci zachovat v rodině.
Jak vnímáte současný vztah mezi uměním a sociálními médii? Je podle vás důležité být online, nebo dáváte přednost tradičním výstavám?
Nejlepší je využít oba dva dohromady. Je potřeba dělat výstavy, sociální sítě nikdy nemůžou přenést sílu obrazu. Ten musíte prostě vidět naživo. Sociální sítě jsou spíše dobré k prezentaci a k viditelnosti a poznání daného umělce. Je dobré být online, ale ve zdravé míře. Sociální sítě jsou bohužel opravdu neskutečným žroutem času.
Vystavujete svá díla a kde aktuálně?
Ano vystavuji. Do konce listopadu mám výstavu v Dobříši, jinak převážně jsem měla výstavy v Praze. V prosinci bude hromadná výstava v Sezimově Ústí a v jednání je ještě výstava v Českých Budějovicích.
Pokud byste mohla uspořádat výstavu kdekoliv na světě, jaké místo byste si vybrala a proč?
Tak bylo by určitě úžasně vystavovat v těch největších městech jako je New York, Londýn apod. Ale popravdě je spíš důležité, aby lidé z výstav chodili nadšení, aby je obrazy oslovily a zanechali hezký pocit. A je potom jedno, v jakém je to městě nebo státě. Ale samozřejmě vystavovat v lukrativní galerii je asi sen každého malíře.
Chcete něco vzkázat čtenářům časopisu Grafickekresleni.cz?
Pokud vás aspoň trochu baví kreslení, nikdy se nevzdávejte svých snů a s láskou se tomu věnujte, i když je sen třeba hodně vzdálený, jednou se může stát reálným. Já se kreslení věnuji teprve 8 let a kdyby mi někdo řekl, když jsem poprvé vzala tužku do ruky, že budu pořádat výstavy a budu úspěšná, tak bych tomu taky těžko uvěřila a vidíte? Když si za svým snem jdete, tak se jednou splní. Jen vytrvat.
Díky za rozhovor a těším se na naší spolupráci nad stránkami
Grafickekresleni.cz – Zdeněk Jindra
