Kreslení je jednou z lidských činností, na které je potřeba určitého talentu. Většina velikánů kresby, a potažmo malování, byla od malička geniálně nadaná a tak jen záleželo na možnostech, které jim život připravil, aby se stali slavní nebo neslavní. Mohlo se tak stát, že mnohý talent se vůbec neprojevil. Proč tomu tak bylo, je rozbor na jiný článek.
Talent netalent
Je zvláštní, kolik netalentovaných lidí se pouští do umělecké tvorby. Například kolik můžeme slyšet netalentovaných kytaristů a zpěváků po hospodách, ve vlaku a u táborových ohňů, ale najdeme takové i v malbě a kresbě. U hudby to je slyšet, u kresby zase vidět. Ať se nám to líbí nebo nelíbí, předem si musíme říct, že i netalentovaný „umělec“ má právo tvořit a bude tvořit, když ho to bude bavit, což s talentem nemusí vůbec nesouviset. Jeho tvorba ale nikdy nebude špičkové umění. Na druhou stranu se již z některých netalentů stali slavní malíři, ale za jejich věhlasem stojí jiná jejich tvorba, třeba zpěv nebo herectví. Tím také nechceme říct, že by zpěvák nemohl umět velmi dobře malovat a kreslit.
Ale přestaňme teoretizovat, tento článek by měl pomoci netalentovaným kreslířům malovat tak, aby se jejich dílka líbila a měla určitou uměleckou úroveň.
Cesty pro netalenty
Existuje jedno umění, do kterého lze spojit umění neumělců, a to je naivní umění, naivismus. Ale ono to tak úplně neplatí, naivismus se může totiž projevovat v různých směrech. Setkáme se s díly, která jsou technicky dokonalá a do detailu propracovaná, jen zkrátka jim chybí některé aspekty, například perspektiva, plastičnost, kompozice, anatomie atd. Než začneme kreslit, tak si řekněme, co umíme a co neumíme? Asi nebudeme daleko od pravdy, že to bude většina ze zmíněných aspektů. Takže jak z toho? Proto existuje další umělecký směr, a to je nefigurativní či abstraktní umění. To se může dál dělit, ale to není tak důležité. Hlavní pro nás může být to, že tu nejsou žádné figury, ale ani jiné věci z přírody a ze světa kolem nás.
Geometrická kresba
Nechceme nikoho ze čtenářům podceňovat, ale představme si, že jste od Ježíška dostali skicák a tužku a chcete něco namalovat. Zkušenosti ze školy jsou již dávno odváté nebo velmi chabé, takže co? Možností máte mnoho, ale je zajímavé, že i pro nás budou platit určitá pravidla – někdy méně znamená více, pečlivost a hlavně trpělivost. Věřte například, že je určitý rozdíl mezi čárou rychlou a čárou kreslenou pomalou. Vezměme si pravítko a nakresleme si na první list skicáku úhlopříčku. Pak si od jednoho konce linky naměřme po okraji papíru na jednu i na druhou stranu tři centimetry a pak další body vždy v kratší vzdálenosti, třeba o 2 mm.
Pak od protějšího rohu pečlivě a pomalu rýsujeme přímky k jednotlivým bodům. Vznikne mám vějíř čar. Pak nakreslíme, vlastně narýsujeme to samé mezi druhými rohy. Vznikla nám tak pavučina nepravidelných kosočtverců. Vybereme si třeba pětici z nich někde uprostřed, aby se ale nedotýkaly, a ty velmi pečlivě, abychom ani v nejmenším nikdy nepřetáhli přes žádnou z obvodových čar, nějakým způsobem vytmavíme či vybarvíme. A pak trochu odstoupíme a vidíme umělecké dílko, teď jen název, třeba Topologie času. Nedává to smysl, ale nechme diváky, ať ho v tom hledají.
Toto byl jen příklad, jaké doslova divy se mohou dělat pomocí pravítka a tužky. Možností je mnoho, hlavně buďme vždy pečliví, kresleme pomalu a nepřetahujme čáry. Můžeme použít i kružítko, křivítka, ale i jiné předměty, třeba formičky na cukroví, obtahovat lze v určitém řádu mnoho věcí.
