Ruka je asi nejdokonalejší nástroj na světě, zatím ji žádná technická novinka zcela nenahradila, i když v některých funkcích ano. Ruka totiž dokáže těžkou práci, silný úder, ránu, udržet těžký předmět, ale na druhé straně dokáže pohladit, polaskat. A proto bychom ke kresbě ruky měly tak přistupovat.
Z výtvarné tvorby známe ruce madony držící dítě, ale i těžkou ruku dělníka. A přitom jde stále o jedny a tytéž lidské ruce.
Cíle kresby
Obvykle kreslíři kráčí ve své tvorbě k jednomu cíly, a to je portrét. To samozřejmě považujeme za vrchol tvorby, ovšem pak jsou tu ruce. Ty by měly, pokud je nekreslíme samostatně, odpovídat celku. Zase bychom tu měly připomenout základní zásady, začínat od hlavních rysů a postupně prokreslovat.
Proporce
Poloh ruky může být daleko více než u portrétu, každý prst může být narovnán i jakkoliv skrčený, ruka celkově může být tzv. na placho, ale také rovnou proti nám nebo v pěsti. A je tu ještě perspektiva, problému na proporci velmi mnoho. Jestli se chceme rukám věnovat, začněme u statických poloh, pěst, roztažená ruka na ploše.
Anatomie
Když budeme dobře pozorovat, zjistíme, že ne všechny ruce jsou stejné. Nemyslíme tím jen velikost, ale vztahy mezi prsty, jejich tloušťky a někdy i rovnost, velké rozdíly jsou v nehtech apod.
Prst je složen třemi článků (falangy) se třemi kostmi a třemi ohebnými klouby. Palec má však jen vše ve dvojici. Nesmíme zapomenout na propojení prstů se zápěstím (karpální kůstky), tyto kosti se nazývají odborně jako metakarpální. Máme zde ale nejen kosti, ale i svaly, šlachy, cévy a žíly a různé vrásky, ale i vícero barevných tónů.
Přípravné kresby
Jako příprava ke kreslení lidských postav a jejich částí, se používají modely, většinou dřevěné. Dají se i koupit, takže máte-li možnost, využijte ji. Model se totiž dá nastavit skoro stejně jako ruka, ale svou polohu sám nezmění. Je ale pravda, že tím získáte zručnost kresby v proporcích, ale na druhou stranu se pak při kresbě samé podle živého modelu již tím budeme trápit méně a můžeme se soustředit na detaily.
Výhodou je, že si můžeme ruku nastavit do těch nejodvážnějších poloh pro kreslení, proti sobě s vystrčeným ukazováčkem a podobně. Zkusmě si zde vyzkoušet perspektivu, jak ji známě z fotografií či komiksů. Taková kresba je velice efektní a věřte, že se tím výtvarná tvorba pro nás změní třeba i v posedlost.
Živý model
Na závěr se pustíme do kresby podle skutečnosti. Jen bychom chtěli upozornit, že je dobré si všímat toho, jak se různí malíři a kreslíři potýkají s rukama na obrazech. Věřím, že objevíte i věhlasné mistry, kteří se s tím trápili i po celý život.
jako hlavní myšlenku uvedeme, že pokud kreslíte portrét s rukama, zkuste je alespoň zpočátku ve výrazu potlačovat. Tím nechceme říci, abyste je odbývali, naopak, kreslete je s velkým zaujetím, jen z nich nedělejte dominantu kresby. Ruce mohou dobře doplnit tvář, ale také ji zkazit. Proto vždy s citem.
Velkým pomocníkem ke kresbě je vždy volba dobré kompozice. Nastavte si model do příjemné polohy, třeba sepnuté ruce a na nich s bradou položený obličej.
Skromný závěr
Žádný návod neudělá z laika mistra, cesta k mistrovství vede trnitou cestou, i když věříme, že i cestu k úspěchu můžeme milovat. Nesnažme se vývoj uspěchat, malujeme-li sami, jděme od jednodušších námětů ke složitějším. Neopájejme se chválou okolí, ale važme si kritiky. A opět jedna malá rada na závěr – chceme-li si prověřit kresbu, hlavně proporce a perspektivu, podívejme se na ní z druhé strany třeba prosvětlením nebo v zrcadle.
