Simona o sobě uvádí – malování je mou vášní a umělecká tvorba mě provází celý život. Mou nejčastější inspirací je příroda. Na začátku každého obrazu je touha prozkoumat určitou kombinaci barev. Maluji podle aktuálních pocitů a intuice. S ní a o ní je tento rozhovor.
Řekněte čtenářům do začátku tohoto rozhovoru něco dalšího o sobě.
Vystudovala jsem Politologii na Masarykově univerzitě, ale mám takový pocit, že jsem spíše propásla přijímací zkoušky na uměleckou školu. Nebo také ne, možná je to moje výhoda. Po škole jsem 7 let pracovala v kreativní oblasti, dělala jsem PR a marketing. Hodně jsem psala a také jsem dost často kecala do práce grafikům. Když se mi narodilo první dítě, tak jsme s manželem vymysleli betonové obrazy (litone.cz) a já začala současně malovat. Teď už mám děti dvě, ale také i svůj nový ateliér ve Velkých Pavlovicích a další plány, které všechny souvisí s uměním. Do kanceláře se už vracet nikdy nebudu.
Kdy jste začala malovat a co Vám malování přináší?
Začala jsem intenzivně malovat asi 4 roky nazpět. Maluju denně, i na dovolené. Malování mi nejspíš přináší životní energii. Celý ten proces mi doslova vlévá krev do žil. Když se mi narodil syn, tak jsem si cíleně naordinovala 14 dní odpočinek. Ale poslední dny jsem už z postele vyhlížela plátno a nemohla se dočkat.
Co k malování potřebujete?
Mohla bych říct, že potřebuji čas a místo. Ale s malými dětmi nemám často pořádně ani jedno ani druhé. Mohla bych také říct, že kvalitní umělecké potřeby. Ale často když jsme někde na návštěvě, nebo na dovolené, tak mi ve finále stačí i ty dětské výtvarné potřeby. Pochopila jsem, že k tvorbě nejvíce potřebuji náladu. Nedokážu nic namalovat, když jsem z něčeho nervozní nebo nějak rozhozená. A nemusí to být ani v tom negativním smyslu. Když zrovna maluju a přijde mi objednávka na obraz, tak mě to sice zaplaví radostí, ale taky často docela paralyzuje, že radši umyji štětce a jdu s dětmi ven, vyvětrat si hlavu.
Co Vás inspiruje?
Je pravda, že nejčastějším motivem jsou u mě květiny a takové všelijaké křoví a stromy. Spíš než přímo konkrétní květiny mě však inspirují různé barevné kombinace. Viděla jsem třeba někde v Brně u silnice úžasnou barevnou kombinaci lučních květin, hned jsem si ji uložila do hlavy a s tou vizí jsem pracovala na obraze. Inspirují mě i jiní umělci a já věřím, že někteří hledají inspiraci zase naopak u mě. Vidím třeba abstrakci s dominantní červenou barvou, tak mám okamžitě potřebu namalovat květinovou houšť s červenou barvou. To, že finální obraz často skončí úplně jinak, vám asi nemusím říkat. Ale to mi přijde ok. Inspirace k tvorbě nemusí znamenat, že vím, jak to celé bude ve finále vypadat. O to se snažím jen u obrazů na přání. Jinak to mám otevřené.
Jak se vyrovnáváte s tvořivou blokací nebo okamžiky, kdy inspirace není na dosah? Máte nějaké techniky nebo rituály, které vám pomáhají znovu nalézt vaši kreativní cestu?
Ověřila jsem si sama na sobě, že čekání na múzu není úplně ideální postup. V tomhle je skvělý citát od Pabla Picasssa: „Inspirace existuje, ale musí vás najít při práci“. Dělám to prostě tak, jako většina lidí, kteří přijdou ráno do práce. Vstanu a jakmile mi děti dají prostor, začnu hned malovat. Pokud mám hodně roztěkaný den, syn nechce moc spát, pořád od malování odbíhám a vracím se k němu, tak je často výsledný obraz dost dynamický, je tam hodně barev, menší tvary, více abstraktní. Když mám k dispozici hodně času, tak zpomalím a hodně u toho přemýšlím. Mám svůj proces, jak nachystat první vrstvu, co dělat u druhé… A tím se to prostě rozjede. Blok, při kterém bych měla k malbě nechuť, jsem ještě neměla. Pocit, že nevím, co mám malovat, mám každý den. Proto maluju a nepřemýšlím nad tím.
Jak se vaše láska k barvám odrazila ve vašem díle? Existuje nějaká barva nebo odstín, který se objevuje častěji než ostatní?
Mám ráda růžovou barvu a tu najdete ve všech mých obrazech. Nebaví mě moc výrazné kombinace primárních barev – žluté, červené a modré. V květinových obrazech nepoužívám skoro vůbec černou. Hodně opatrná jsem s hnědou, ta mi moc nejde. Baví mě minimalismus u jiných umělců, ráda se na to dívám, fakt to oceňuji. Osobně by mě ale proces malby nějakého „jednoduchého“ obrazu vůbec neuspokojil. Potřebuji hodně pohybu, dostávat to ze sebe prostřednictvím štětce. U minimalistických věcí musí člověk hodně přemýšlet.
Jaké reakce dostáváte od lidí, kteří vidí vaše díla? Existuje nějaký okamžik nebo komentář od někoho, který pro vás byl zvlášť odměňující nebo inspirativní?
Nejčastěji dostávám rekace od sběratelů, kterým přijde můj obraz v balíku domů. Vždycky mě strašně potěší, když mi někdo napíše, že obraz vypadá ve skutečnosti ještě líp než na fotce. To je totiž moje velká obava. Většina lidí si kupuje mé obrazy přes můj web simonavojteskova.cz. Zatím jsem však žádné negativní reakce nedostala. Pouze dvakrát jsem kupujícím měnila obraz. Rozmysleli si svůj výběr a chtěli větší. Takže to byla fajn změna.
Vystavujete svá díla?
Občas ano. Ale vybírám si. Nechci převážet obrazy z kavárny do kavárny každý měsíc. Nemám na to absolutně kapacitu. Mám hodně málo volného času a ten raději aktuálně trávím v ateliéru než na vernisážích. Beru to tak, že mám celý život před sebou a dokud mám malé děti, tak k tomu všemu nemusím mít ještě dalších milion aktivit. Už tak se nezastavím.
Chcete něco vzkázat čtenářům časopisu Grafickekresleni.cz?
Mrkněte se na můj instagram @simonavojteskova_art, pokud vás rozhovor zaujal. Sdílím hodně videí z procesu tvorby, balení, lakování, práce s malými dětmi atd. Ráda vám tam klidně s něčím poradím.
