V prvním díle jsme se zabývali otázkou, jak se stát originálním v námětech. Cest k takovému cíli může být mnoho, ale v tomto směru není cesta nikdy snadná. Můžeme se podívat na slavná jména malířů a zamyslíme se nad tím, co je dělá velkými.
Je to vždy velký talent, většinou ohromná píle, někdy i trocha štěstí, ale tím se nebudeme zabývat. Mnoho malířů i kreslířů je osobitými již rukopisem, třeba takový Mikoláš Aleš. Mnohdy se rukopis pojí s náměty, třeba u Josefa Mánese, který kdyby maloval zátiší, asi by ho většina lidí nepoznala, ale v dívkách v krojích je jedinečný.
Rukopis
Získat vlastní rukopis je většinou otázkou mnoha let. I vlastní styl je třeba propracovávat, hlavně se nesnažit někoho kopírovat. To je dnes v době, kdy do nás media hustí neustále informace o různých pseudohvězdách, starech a podobně, těžké. V kresbě je ale klídek, pokud se nepustíme do komiksů.
Vlastní rukopis většinou dostanou neškolení kreslíři, protože nevědí, jak se má správně malovat, a často vycházejí z naivismu. Ukázková je v tomto směru velká skupina „vtipařů“, Renčín, Vyčítal, Neprakta a další. Žádné kopírování, je to vlastní cesta, a sami vidíte, že cest v tak úzkém poli, jako jsou kreslené vtipy, je mnoho.
K tomu můžeme dát jednu radu, když nevíte kudy kam, kreslete třeba úplně jinak. Třeba můžete námět nakreslit ze samých rovných čar (kubismus) či nerovných čar, z teček (postimpresionismus), krátkých čárek, v kroužcích, oválech, víc do šířky, víc do výšky, hranatě, kulatě atd. Zkuste namalovat zátiší tak, aby se mu lidé zasmály, aby v něm byl skryt jinotaj a podobně. Asi víc poradit nelze. Ale opakujeme, že cesta k vlastnímu rukopisu je dlouhá, ale věřte, že krásná.
Další možnosti
Zatím jsme se zabývali kresbou, případně kolorovanou kresbou, ale tvůrčích cest může být daleko víc. V tom asi žádná práce nebude kompletní, nikdy nikdo nevystihne všechny možnosti, které nám bílý papír, který máme před sebou, dává. Třeba i zde máme možnost, kresleme na jiné formáty, než jsou je obdélník či čtverec.
Základem naší originální práce mohou být kombinace, ať již v kreslířských potřebách, tužka-pastel, úhel-fixírka, vodové barvy-tuš a podobně. Kombinovat ale můžeme i kreslířské potřeby s jinými materiály – útržky novin, listy stromů či kousky látek. Tady se již dostáváme do jiných výtvarných technik, třeba koláží. Ale těch, kteří se věnují kresbě s koláží, mnoho není. A další originalita je na cestě.
Pár rad na závěr
Většina kreslířů jsou realisté, únik z realismu, jak jsme již naznačili, není ale snadný. Nechceme ani nikoho předělávat, proto radíme se i při hledání osobitých cest držet alespoň z části reality. Znáte přece řeči lidí nad různými obrazy, že nevědí, co znamenají, a že tomu nerozumějí. Tvořit něco, co nemá smysl, přece samo smysl nemá. Toho se držme.
Obrázek by měl něco znamenat, a když už nic obrázek neznamená, tak ať alespoň navozuje určitou náladu. A věřte, že obrázek, který něco znamená, a ještě dává lidem náladu, to je to nejvíc, co od umění můžeme očekávat. A když někdo takový obrázek uvidí a řekne, to je od… (dosaďte své jméno), budete sami se sebou spokojení, protože jste originální.
Příště se vydáme na cestu do abstrakce, neorealismu či nefigurativního umění.
