Základem malování a kreslení by mělo být studium přírody. Nemyslíme tím, že by se člověk musel učit latinské názvy a způsob pěstování, ale pochopit logiku stavby rostlin. Hledejme třeba obdobu s živočišnou říší. Podobnost jde třeba v tom, že rostliny mají stavební části, jako jsou kosti u živočichů, a žilky připomínající žíly a nervovou soustavu.
Příroda vždy nabízela tvůrcům a umělcům mnoho zajímavých námětu, které mohl každý přijímat tak, jaké jsou, nebo je přetvářet k obrazu svému. Rostliny lze malovat v jejich přirozeném prostředí, ale také je libovolně vybírat, sestavovat a dotvářet, lze s nich tvořit detaily i celé krajiny podle fantazie.
Ale nechme teorie a začněme kreslit. Za prvé věřte, že i ta nejobyčejnější rostlina je jednoduchá jen zdánlivě, v podstatě jde o složitou konstrukci. Je pak na nás, jak dalece v kreslení chceme dojít.
Vezměme si list třeba javoru nebo kaštanu. Položme ho na prázdný arch papíru a obkreslete lehce tužkou obrys. Pak list dáme pryč a vidíte, lze hned poznat, o jaký strom jde. Nyní si rozdělme čáry na levé a pravé, myšleno od plochy listu. Zkusme všechny levé čáry zesílit, a v případě, že přecházejí do pravých, přechod plynule zúžit (většinou to je na vodorovných úsecích, případně v dolních či horních vrcholech oblouků). List tak dostane jednoduchou plastičnost. Nyní do listu lehce zakreslíme hlavní směry vidličnatého větvení a jeho zužování. Opět jednu stranu silněji obtáhneme, pokud to ještě jde a žílku ještě můžeme zpodobnit dvěma čarami. Silnější čára však musí být obráceně proti okrajům, v našem případě pravá.
Nezacházejme zatím do podrobností a velkých detailů. Když se nyní podíváme na list z trochu větší vzdálenosti, je list vlastně hotový.
Ale můžeme pokračovat v kreslení. Někdy jsou u listů mezi žilkami plošky dost v oblouku, takže jen lehce vystínujeme oblouky, ale pozor na to, zda je oblouk nahoru či dolu, stínování je pak na opačné straně.
Pokud jde o tenké žilky, i když jsou na listu poměrně tmavé, kreslíme je jen lekce, jinak list přečerníme. I tady platí, že méně je někdy více.
Když jsme list dokončili, můžeme se zaměřit i na plochu vedle listu, kam můžeme nakreslit další listy, volně pod sebe a přes sebe, a tak lze zaplnit celou plochu archu papíru. Nesmíme pak zapomenout vyjádřit vrhané stíny, stačí opět jen lehce.
Nakonec zjistíte, že tak obyčejná věc, jako je list stromu, může být nádhernou dekorací za paspartou a pod sklem.
Zvláště podzimní listy mají nádhernou barevnost, tu lze vyjádřit tužkou jen náznakově, ztmavením. Opět nesmíme silou přečerňovat. Současně s barvou musíme vyjadřovat i stínování, je to snazší než jen na bílé ploše. Lehce šikmou tužkou pokládáme čáru vedle čáry, nejlépe po směru žilek. Kraje přechodů jednotlivých barevných skvrn nezvýrazňujeme, neměňte tady ani směr stínování.
Úkolem umělce není vytvořit dokonalý obraz skutečnosti, ale takové dílo, které bude přitahovat pozornost i bez toho, že by divák skutečnost znal. Proto se musí občas vynechat některé podrobnosti, aby se mohl vytvořit požadovaný obraz. Pokud si myslíte, že výsledek neodpovídá vaší snaze, může být chyb několik. Špatně zvolená kompozice, zbrklost, těžká ruka a také velké nároky. Jak jsme radili při perspektivě, zkuste si obrázek prohlédnout třeba přes zrcadlo nebo z druhé strany po prosvícení. Nechte si poradit od někoho, kdo maluje. Ale jinak jedna rada na závěr, když se vám nebude něco dařit, zkuste to znovu a jinak. Trpělivost růže přináší, v našem případě pěkné listy na obrázku.
