Jak vyplývá z minulých dílů, největší chybou kreslení je najít si systém při hledání správných proporcí a stínování. Vinou je asi nejspíše malá zkušenost, ale i zbrklost. Největší mistři tužky a štětce svá díla propracovávali do dokonalosti i několik let, a my bychom chtěli být hotoví za pět minut? Žádné výtvarné dílo se nehodnotí podle času, ale podle umělecké hodnoty. Proto je jednou ze základních chyb rychlost.
Když už máte na kresbu málo času, tak jen lehce naskicujte obrysy, nebojte se hledat tím, že nanesete více čar. Tu správnou pak ale lehce zdůrazněte, a nemažte ty ostatní. Nechce to také žádné detaily, žádná hluboká čerň. Představte si daný objekt v mlze. I tak se kresba může líbit, bude dynamická, plná vzrušení a napětí. A jak se říká, i cesta může být cíl, tak i hledání je krásné.
Ale vraťme se k chybám v portrétu. To, co jsme psali v úvodu, nyní zapomeňme, protože my pracujeme na portrétu již delší dobu, máme naskicováno, takže se postupně propracováváme do detailů. Tady nastává další chyba, že se bojíme detailů a snažíme se je schematizovat, zjednodušit. Když s tím nezačneme od začátku, později se s tím budeme hůře vyrovnávat. A jestli si myslíte, že je vašim cílem osobitý styl, imprese, tak jak to vidíte u velkých malířských jmen, tak vězte, že tito malíři bylo dokonalí kreslíři a malíři. Stačí jen, když si prohlédnete pár obrázků Pabla Piccasa, když mu bylo 18 let.
Takže jsem zpět, budeme raději kreslit. Velkým problémem kreslířů portrétů jsou vlasy, podobně jako u krajinářů tráva a listí. Je jich mnoho a nejde nikdy zakreslit všechny. Tak bychom docílili změti čar a půvab účesu by přišla vniveč. Zaměřme se raději na jednotlivé prameny a pramínky, na jejich stíny a světla. Jednodušší samozřejmě je, pokud má model nějaký účes, copánky a podobně. Uvědomte si, že i na černých vlasech jsou světlé stíny.
Dalším problémem jsou rty. V nich je mnoho skryto, některé připomínají peřiny v oknech, jiné jen úzké linky. Pokud není modelová žena zmalovaná, rty jsou většinou jemné, barevně ne moc výrazné. Chybou by bylo je přetmavovat. Pozor na jednotlivé příčné čárkování, i to je velmi jemné. Pozor také na horizontální osu rtů, často ji začátečník netrefí.
Oči jsou také problémem, ale o těch jsme již psali. Jen bychom zde opět připomněli horizontální osu.
Na závěr bychom rádi připomněli základní chyby v tom, jak se kreslí žena a jak muž. V naprosté většině vždy poznáte bez vlasů ženu od muže. Jsou samozřejmě výjimky, jak od muže k ženě, tak i obráceně, ale ženský obličej mívá menší nadočnicové oblouky, větší oči a hlavně delší řasy. Nos také mají ženy menší, ale i ústa, rty však mají plnější a vykrojenější. Když se na ženu díváme z profilu, tak brada není tak výrazná a méně vystupuje, jemnější je i dolní čelist.
Na závěr kapitoly o chybách kreslení portrétu bychom ještě chtěli připomenout, že můžeme lidi poznávat i podle jednotlivých částí obličeje. Při kreslení si zkuste zakrývat kresbu a snažit se charakterizovat model podle brady s ústy, nosu a očí s čelem jednotlivě.
Portrét je vrcholem kreslířského umění, je to vrchol. Každý jsme svou vlastní osobností, a tak ke každému přistupujte. Nikdy nepřehánějte a současně nic nepodceňujte. Nemyslete si, že vrcholem umění je uznání toho, koho malujeme, ale uznání všech ostatních.
