Termín a místo konání
Kavárna co hledá jméno představuje od 27. listopadu 2025 do 7. ledna 2026 výstavu malířky Luu Volf Šmídové. Projekt nese název „Výstava co hledá jméno“ a už samotný titul naznačuje, že návštěvník vstupuje do světa, který se nebojí hrát si s identitou, významem a osobním prožitkem.
Cesta malířky k vlastnímu výrazu
Luu Volf Šmídová se k malování v průběhu života opakovaně vracela. První impulzy získala v dětství, kdy ji inspirovaly krajiny malované jejím dědečkem. Teprve později se rozhodla dát malbě pevné místo ve svém životě. Silným tvůrčím vzorem se pro ni stala Frida Kahlo – umělkyně, která dokázala z osobní bolesti vytvářet silné výtvarné sdělení. Přestože se Luu portrétům dlouho bránila, právě tento motiv nakonec přerostl v její nejpřirozenější způsob vyjádření. Rozhovor s ní vyšel i na našem magazínu Grafickekresleni.cz.
Postavy jako odraz emocí
Autorka ve svých obrazech zachycuje ženy, které nepůsobí jako vzdálené ideály, ale jako skutečné bytosti s příběhy. Jsou v nich momenty síly, zranitelnosti, snění i dravosti. Její práce však není založena pouze na figurálních motivech. Do obrazů se přirozeně vkládají i prvky přírody, zvířat a městských fragmentů – to vše jako otisky toho, co ji inspirovalo nebo provázelo v době tvorby.
Technika propojující různé světy
Luu pracuje s kombinací akrylových barev, sprejů, šablon a špachtlí. Vrstvení barev a jemné abstraktní prvky dávají výsledným dílům dynamiku i hloubku. Jedním z nezaměnitelných prvků její tvorby je využití kávy při míchání barev, díky kterému obrazy získávají specifický tón a měkkou atmosféru. Pro její styl jsou charakteristické také půlkružnice a osobitý způsob umístění podpisu.
Malba jako prostor pro zastavení
Luu popisuje malování jako způsob, jak si dopřát klid a nadechnout se. Tvorba pro ni funguje terapeuticky a tento pocit se přenáší i na diváka. Při pohledu na její díla se člověk často zastaví a nechá se vtáhnout do příběhu skrytého v barvách a tazích štětce.
Pozvání k prožitku
„Výstava co hledá jméno“ nabízí setkání s tvorbou, která vnímá portrét jako zrcadlo emocí a obraz jako tichého společníka. Návštěvníci mají možnost nahlédnout do světa, kde každý tah nese osobní otisk a kde umění vytváří prostor pro klid, citlivost a upřímné sdílení.
