V minulém díle jsme kreslili text po jednotlivých písmenkách, dnes se zaměříme na text jako celek, jako jedno výtvarné dílo. Ale i zde máme dvě možnosti, buď budeme zpracovávat text jako obrázek nebo použijeme klasickou metodu s vykreslováním či malováním prvních písmen, tzv. iniciál.
Je pravda, že se úpravou textů zabývá jen málo výtvarníků, ale máme pěkné příklady z minulosti, zejména v tom vynikl Mikoláš Aleš při ilustrování českých lidových písní. Když si prohlédneme jeho díla, ani nemusíme v čtení textu pokračovat. Pro ty, kteří si raději přečtou, tak krátce několik poznámek.
Použití počítače a tiskárny
Máme se učit kreslit, takže PC by měl být jen nositelem informací, ale v tomto případě, pokud je text delší a nemáme třeba čas nebo trpělivost si s každým písmenkem pohrát, vyberme nějaký pěkný tvar písmen, text vytiskneme a můžeme vymalovat pěknou iniciálu, orámovat či doplnit tisk ruční kresbou. Lze obráceně vyjít z tvarů písmen a jejich styl pak přenést do okolního obrázku, k tomu můžeme ale použít jen velmi osobitou tvarovost písmen, jako nabízí třeba Mistral či Vivaldi. Je to sice trochu švindl, když si dále práci s doplněním, může to vypadat hezky a jistě darovaného potěšíme.
Text jako obrázek
Základní vlastností textu je jeho čitelnost. Bez čitelnosti není text textem, ale jen řadou znaků. Celý text i doplnění by mělo být zpracováno v jednom duchu. Tady bychom poradili nezpracovávat dlouhý text, ale jen kratší přáníčko, jeden či dva verše. Nebojme se vniknutí obrázku mezi řádky textu, ale neměli bychom to přehánět na úkor přehlednosti. Podklad textu by měl být buď jen bílý nebo jen se slabou (světlou) kresbou, aby nerušil četbu. Obvykle by text měl být uprostřed či vpravo. V obrázku nemusí být jen jeden motiv, ale jeden by měl převládat a další ho jen mohou doplňovat. Lze použít i systém triptychu, nejlépe se středním dominantním motivem.
Hra s písmenky
Pokud nebudeme kreslit ústřední motiv s doplňujícím textem, ale těžiště našeho díla bude v textu samotném, měli bychom se držet také několika zásad. Většinou budeme takto vytvářet diplomy, přání, věnování, pozvánky, plakáty a podobně. Tady bychom upozornili na jednu banální a velmi častou chybu amatérů, a to je počet druhů písmen. Uvádí se tradičně, že bychom neměli mít na jedné stránce víc jak tři druhy písmen, ale věřte, že dílo vypadá profesionálněji s jedním, maximálně dvěma písmy. Když volíme jiná písmena, i tak by si měla být podobná, nestavte třeba gotické či lomené písmo proti Rockwellu nebo ozdobnému v lidovém stylu.
Pokud chceme mít na obrázku více písem, můžeme vtipně použít jen jedno, ale text s větší důležitostí a s největšími písmeny bude mít složitější či ozdobnější formu. S klesající výškou bude pak zdobnost ustupovat. Obráceně radíme si předem nakreslit celý text v jednoduché formě a pak jen přidávat zdobnost.
To stejné platí i o velikosti písmen. Nedopusťme, pokud má text víc jak tři řádky, aby měla každá řádka jinou výšku písmem. Přesto velikost písma odpovídá nejen významu, ale i počtu písmen. Někdy se tak dostaneme do zdánlivě neřešitelných problémů, ale můžeme je řešit pomocí menších ozdob, třeba květinkou, volutou a i jinými prvky. ty by ale neměly převládat, jen doplňovat. Pokud v jednom řádku již tyto doplňky použijeme, v jiných řádcích nepoužívejte již jiné, opakujme je i třeba mírně pozměněné.
Pár rad pro psaní textu
U ručně psaných textů můžeme připustit některé drobné chybičky, které by se v sázeném textu neměly vyskytnout. Nejlépe je text psát v osové souměrnosti, v tom ale počítejme s velikostí případných iniciál. Pokud by nám měl na konci takového textu vyjít krátký text s malými písmeny, třeba datum, autora či podepisující se představenou osobu a pod., můžeme ho raději posunout do pravého dolního rohu. Když je těchto ctěných osob víc, mohou být podle důležitosti pod sebou, ale také vedle sebe.
Dále na konci řádků by nemělo zůstat jednopísmenné slovo, jako jsou spojky, předložky apod. V krátkých textech se snažme slova vůbec nedělit, zásadně se od sebe neoddělují jména osob i měst, čísla s jednotkami, data, čísla (třeba mobilu, údaje ve sportu apod.). U textů v diplomech se nezakončují řádky tečkou, i když mohou začínat velkým písmenem. Lepší je v tomto případě, aby celý text tvořila jedna věta: „Někdo uděluje někomu diplom za něco ve městě v nějaký den a podepisují se představitelé jmenované organizace“, to vše do pěti, šesti řádků.
Text můžeme dát zarámovat nebo mu dodělat rám kresebně, můžeme ho graficky doplnit, ovšem citlivě, abychom nezničili dominantu textu. Pamatujme na poučku, že někdy méně bývá více.
